Zájem o kroniku tak řečeného Dalimila jistě stoupl v souvislosti s objevem bohatě zdobeného fragmentu dosud neznámého latinského překladu. 17. března 2005 ho nabídla pařížská aukční síni Drouot Richelieu v aukci starých i moderních rukopisů a knih. Fragment získala Národní knihovna ČR.

Sešitek o rozměrech 245 x 175 mm nemá titulní stranu a sestává z 24 bohatě iluminovaných pergamenových stránek. Deset ilustrací je celostránkových, v textu se nachází ozdobné iniciály. Odborníci nevylučují, že rukopis mohl být vytvořen přímo v Praze, ale za pravděpodobnější považují, že se tak stalo v Itálii. Objednat si ho mohl Jan Lucemburský, spíše však jeho syn, pozdější císař Karel IV., jenž měl v severní Itálii četné kontakty.
(Text a ilustrace k němu se týkají prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje, jeho ženy svaté Ludmily, jejich vnuka svatého Václava, knížete Oldřicha nebo knížete Břetislava I. Na iluminacích se tak například nachází Bořivojův křest, zavraždění svaté Ludmily, dobré skutky svatého Václava, nebo scény vztahující se zřejmě k Břetislavovu tažení do Polska).

Dalimilova kronika jako nejstarší česky psaná veršovaná kronika patří mezi základní díla českého dějepisectví. Nemá velkou historickou cenu pro popisované události, ale její důležitost spočívá v interpretaci názorů a nálad feudálů na počátku 14. století a v literárním odkazu. Autor v ní zdůrazňuje nezávislost českého království a vybízí k boji proti cizí vládě..

Sepsal ji nejspíše v letech 1308-1318 neznámý autor, později ztotožněný s boleslavským kanovníkem Dalimilem Meziřičským. O „Dalimilovi“ víme velmi málo. Patřil zřejmě  mezi příslušníky šlechty, jíž obdivuje a staví se proti měšťanům. Nelze však vyloučit, že mohl být i duchovním, neboť měl velké vzdělání, ovládal latinu a němčinu (čerpal z Kosmy a z německých pramenů ). Kronika obsahuje 106 kapitol. Zaznamenává události od stavby babylonské věže, zmatení jazyků a příchodu praotce Čecha až po rok 1314, tedy po období vlády Jana Lucemburského. V úvodu autor vypočítává a hodnotí kroniky, které mu při psaní sloužily jako prameny. Děje ze sklonku 13. a počátku 14. století líčí už podle vlastních zážitků.
Dalimilova kronika je psána bezrozměrným veršem, který ji přibližuje mluvenému projevu. Autor promlouvá prostě, často využívá různá přirovnání a rčení, nevyhýbá se ani lidovým výrazům.

V nakladatelství PASEKA právě vychází překlad ze staročeského originálu (Marie Krčmová), jenž přebásnila Hana Vrbová. Čtenář se může kochat novočeskou formou, která sice nezachovává všechny historické termíny a obraty (tak důležité odborníky), ale zpřístupňuje text jasně a srozumitelně široké veřejnosti.

Předmluvou a odborným doslovem doplnila Marie Bláhová.
Kniha má malý slovníček starších pojmů, v poznámkách jsou uvedeny zásadní kronikářovy omyly a jejich vysvětlení, což přispívá k ukotvenosti kroniky.