Coldplay, čtyřčlennou chlapeckou skupinu z Britských ostrovů, založili kluci v roce 1996, kdy ještě studovali na univerzitě. Dali se dohromady kvůli společné touze hrát a vyjádřit se a samozřejmě - kvůli slávě, což Martin v mnoha rozhovorech snad až trochu příliš zdůrazňuje. Těžko říct, zda to myslí jako vtip, či ne...Dalšími členy kromě Martina (zpěv, piáno, kytara) jsou Guy Berrymann (basová kytara), John Buckland (kytara) a Will Champion (bubny). Většinu písní má na svědomí Martin. Za vzor skupiny platí Radiohead .

Coldplay skutečně zcela nezapadají do klasického šuplíku pro rockové kapely. Hrají melodický rock, ale tak zvláštně citlivý, někdy bolavý, neobyčejně výstižný, krásný. A hlavně - zdá se, že nemají hvězdné manýry. Martina si kritici často berou na mušku za to, že se málo prosazuje a neposkytuje divákům téměř žádnou hvězdnost (tj. nepokřikuje na ně sprostě a nedává tak najevo svou nadřazenost) a to prý diváci potřebují. Můžeme nesouhlasit, to záleží na každém z nás, faktem ale každopádně zůstává, že Martin je podivnou osobností, vymykající se zcela světu rockových stars. Nepije alkohol, tvrdí, že se bojí žen. Roku 2003 se stal manželem herečky Gwyneth Paltrow, s níž se mu v roce 2004 narodila dcera Apple Blythe Alison Martin. Ostatní členové kapely v tomto směru příliš nevynikají a o jejich osobních životech se toho mnoho neví. Kapela se aktivně zapojuje v charitativní oblasti, roku 2003 protestovala proti válce v Iráku, a rovněž vystoupila na koncertu „Live 8“ 2.7. letošního roku.

První studiové album, pojmenované „Parachutes“ (Padáky) skupina vydala v roce 2000, vstupem do nahrávací společnosti si však nenechala vzít svůj názor na hudbu a to se vyplatilo - první desky se prodalo více, než 5 milionů. To bylo obrovské překvapení pro všechny. Největších úspěchů se tehdy dočkaly skladby „Yellow“ a „Trouble“. Diváci i kritika se vzácně shodli a jemný, upřímný projev kapely ocenili v roce 2001 cenou British Award i Grammy.

Coldplay, kapela známá pro svou touhu po dokonalosti, svoje druhé album dokončila původně ještě v roce 2000, pak si ale jeho vydání rozmyslela a deska „A Rush Of Blood To The Head“ (Nával krve do hlavy) vyšla nakonec až v roce 2002. Opět se setkala s neobyčejným úspěchem a dostala několik cen (britských i amerických). Zvláště oblíbenými se staly skladby „In My Place“, „Politik“, „The Scientist“ nebo „Clocks“.

Třetí studiové album s názvem X&Y pak vznikalo přibližně dva roky a několikrát se přetáčelo. Nakonec vyšlo 6.6.2005 a sklidilo mimořádný úspěch současně na britském (téměř 0,5 milionu nosičů za první týden) i americkém (730 tisíc nosičů za první týden) trhu (do té doby se to podařilo jen Radiohead s albem „Kid A“) a ve 22 zemích se vyšplhala na první místo v albovém žebříčku. Zlé jazyky ovšem tvrdily, že album X&Y ve skutečnosti za moc nestojí a že se prodává pouze proto, že ho stvořili Coldplay. To přenechám na každém, ať posoudí. Já si ovšem myslím, že patří mezi alba, které si nestačí poslechnout jednou, musí se opakovat víckrát, až dokud se nedostane „pod kůži“. Domnívám se, že stejně jako předchozí alba obsahuje mimořádné skladby. Jako celek zní skutečně poněkud odlišně - jak kapela slibovala, ale zásadně nemohu říci, že by se tímto albem Coldplay stali někým úplně jiným. Jako singl zatím vyšla rychlá „Speed Of Sound“ a bolavá „Fix You“.

Kapela objelas svět se svým turné, které trvalo až do 31.10.2005 a tvrdí, že tím chtěla uzavřít první etapu své kariéry a změnit zvuk. No uvidíme, jak se jim to povede. Každopádně, já věřím, že nadále zůstanou tou kapelou, jež míchá depresi s euforií, je naplněna rozporem a umí pohladit na duši. Snad jediné, co bych jim vytkla - zatím se nechystají na koncert do Česka.

Více informací na: www.coldplay.com

Zdroj obrázku: www.google.com