Vysoce erudovaně napsaná monografie může trochu odradit čtenáře, kterým chybí značná historicko-výtvarná průprava. Autor své hluboké a rozsáhlé znalosti, podložené desítkami let bádání v archivech a syntézou poznatků, předkládá v náročné formě. Lokální činnost hraběte zasazuje do širokého evropského kontextu dějin umění a tudíž předpokládá čtenáře poměrně znalého problematiky. Některé exkurzy přímo v textu odbíhají časově i prostorově, což může přispět k rozmělnění textu. Výhodnější by bylo tyto odkazy graficky odlišit ( pod čarou, jiný druh písma apod.) a tím napomoci přehlednosti.

Samozřejmě pro obeznámeného se kniha stane vděčným dílem, jenž mu obohatí stávající poznatky. Otázky, jež autor hypoteticky pokládá, přispívají k hledání pravdivého z různých úhlů pohledu. I když kniha převážně mapuje uměleckou činnost na panstvích Šporkových, on sám, jako velmi rozporuplná osobnost, plně odráží realitu tehdejší doby.

Být hrabětem, ale i aristokratem v Čechách, teprve ve druhé generaci, nebylo lehké. Původní šlechta ho sledovala s despektem, s respektem pouze ve vztahu k jeho majetku a možnému vlivu, ale do bližších, neřku-li přátelských, vztahů s ním nevstupovala. Možná se cítil na druhé koleji, možná vše stavěl na póze. Na jedné straně žil velmi plodný a výjimečný život, na druhé se pouštěl do snad zbytečných sporů a provokací. Zda byly skutečně zbytečné, mohl odpovědět jen a jen on sám. Muž pravdy či jen problémový nespokojenec?

Domnívám se, že autor vylíčil osobnost Šporkovu velmi příkře, jeho pohnutky nahlížel spíše z té horší stránky. Vykresluje ho jako věčného sudiče, malicherného provokatéra, ješitu toužícího po titulech a vyznamenáních. Možná sonda psychologická by jeho renomé trochu vylepšila. Co když jen toužil zapadnout do dosud jemu nepřátelské společnosti a volil k tomu ne právě korektní a průchodnou cestu? Možná by pak jeho aura svítila jasněji.

Ať už pohnutky měl jakékoli, zanechal po sobě dílo, které dnes obdivují nejen znalci, ale i turisté. Když nic jiného, proslavil M. Brauna i P.Brandla (bohužel z celého skoro monumentálního podniku zub času ukousl značnou část a nyní vidíme pouhý zlomek). Zajímavé pro mě bylo zjištění, že než se nějaká stavba či socha instalovala, muselo se žádat o povolení! A často vydáno nebylo (především z ideologických důvodů)!
Špork se stal skutečným dítětem značně problematické doby, v katolické zemi, s docela vlažnou vlastní vírou, bojoval heroicky i směšně proti jezuitům jako proti větrným mlýnům.
Dnes by možná dostal příplatek k důchodu za x-tý odboj!!!

Kniha je tradičně velmi kvalitně vybavena rejstříky, poznámkovým aparátem, zdrojem pramenů. Za zmínku však stojí podrobná, bohatá fotodokumentace uváděných a rozebíraných uměleckých děl.

Pavel Preiss je naším předním historikem zaměřeným na umění renesance, manýrismu a baroka. Zabývá se především ikonografií a plastikou a ve středu jeho zájmu setrvávají české země.

Pavel Preiss – František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách
Knihu vydalo nakladatelství PASEKA.