Ruce slavících slavnostně pozvedají číše a důvěrně se na sebe usmívají. Jejich mysl bloudí ve vzpomínkách a zároveň nadšeně vítá budoucnost. Přejí si hodně štěstí a povzbudivě vítají nová období svých životů. Lichotí jim, v poněkud komické snaze ovlivnit tím drobným úplatkem jejich chod, jako by jen v této vznešené chvíli, v této jediné chvíli osud tvořil budoucí dějiny jejich životů.
Bláhoví... Ne v jednu chvíli, ale jako stupňující důsledek jejich předchozích činů a zkušeností, a ne silou osudu, ale především sami ovlivní svoji budoucnost. Sami svou touhou po lásce, svou schopností milovat, obklopovat se milovanými předměty a lidmi, tím se udělají šťastnými - i bez osudu. A i kdyby to mělo být jen na okamžik, přeci bude pro každého z nich obrovským zážitkem, když jim v srdcích rozkvetou květy lásky, protože právě jejich vůně nosí nám lidem radost a štěstí.

Tento epilog z románu Vůně květů lásky vydaného v r. 1999 je zároveň přáním do nového roku.


                                                     Hodně štěstí nám všem!



Zdroj fotografie: www.google.com