To byl jeden z příkladů, jak Jirina Prekop, psycholožka českého původu žijící v cizině, řeší konflikty způsobené narušením systematického pořádku sourozenců – první pozici musí zaujmout prvorozený. Ve výše uvedeném příkladu se nejednalo o duševní problém staršího ze sourozenců, naopak. Rodiče přišli do psychologické poradny kvůli mladšímu synovi, který svým suverénním chováním „tyranizoval“ celou rodinu. Soustředil na sebe všechnu pozornost, nutil matku, aby mu vařila jen jeho pochoutky, nutil svého staršího bratra, aby se mu ve všem přizpůsoboval.
Zásadní chybu rodiče ve výchově sourozenců dělají, že se snaží o absolutní rovnoprávnost – dát oběma stejně. Zapomínají však brát v úvahu věk sourozenců.
Když dopustíte (často protože je to jednodušší), že např. sourozenci s věkovým rozdílem 3 let budou chodit spát ve stejném čase, starší to bude zákonitě cítit jako nespravedlnost. Protože když jemu bylo o 3 roky méně, chodil spát dřív, než jeho mladší sourozenec. Závěr: Spravedlivé je, když se zohlední věk sourozenců.
Pokud taková spravedlnost v dělení (se zohledněním věku) ve vaší rodině neexistuje, potom si můžete být jisti tím, že starší sourozenec to cítí jako nefér, možná že dokonce hluboko v sobě trpí hlubokým zármutkem, může být přesvědčený, že rodiče mají mladšího ze sourozenců raději než jeho.
Starší sourozenci velice často žárlí na mladší, z toho důvodu občas starší odloží mladšího do koše s prádlem nebo se začne ve věku dvou let znovu počůrávat. Rodiče na takové situace reagují bohužel docela záporně, nerozpoznají ve změně chování „volání o pomoc“, ale naopak se na hříšníka zlobí. Skutečně jediné správné řešení problému je dát mu víc lásky a porozumění, dítě se pak během krátkého časového úseku zklidní a vrátí se do starých kolejí.
Proč starší sourozenci vnímají mladšího sourozence jako protivníka? To je jednoduché. Než přišel mladší sourozenec na svět, staršímu patřila veškerá pozornost rodičů. Nyní však sedí na maminčině klíně mimino a když se chce starší k mamince přitulit, ta ho odhání. Je zcela pochopitelné, že dítě je takovým jednáním zklamáno a že mladšího sourozence vnímá jako soka, který ho okrádá o maminčinu lásku.
Starší sourozenci to skutečně nemají jednoduché. Měli v rodině určitou pozici, kterou s s narozením miminka ztratili. Místo toho jim je, chtě nechtě, vnucována úloha toho zodpovědnějšího, starostlivějšího, starší bývají dáváni za dobrý příklad a vzor, z toho mu tedy plynou samé povinnosti. Tyto jeho povinnosti můžete ocenit také tím, že staršímu dáte i výhody staršího, které mu pomohou se s novou rolí smířit – může jít později spát, má svůj pracovní stůl, může hrát na počítači hry, může jít sám ven (a nemusí vždy mít s sebou mladšího sourozence). Mladší má také své výhody – může nosit plenky, krmí ho maminka, má další úlevy v povinnostech.
Obě děti samozřejmě potřebují vědět, že je milujete, i když dělají chyby. Je správné dítě pochválit, když udělá něco správně, ale pozor - pokud mu budete dávat najevo svou lásku jen v takových okamžicích, stane se z něj bytost závislá na chvále druhých. (To je právě často také problém starších sourozenců.) Zkrátka, měli bychom svým dětem opakovat, že je milujeme, i když nejsou dokonalé.

Zdroj informací: příručka Prvorozené dítě od Jiriny Prekop

Zdroj fotografie: archiv autora