Stejně jako moji osmáci degu pochází z Chile a dokonce její strava je velmi podobná. Narozdíl od osmáků ale činčilka patří k nočním tvorům a bydlíte-li s ní v jedné místnosti, přináší občas velmi zajímavá probuzení.

Přes den  Limetka odpočívá v domečku, prozatím vyrobeném z krabice od bot. Již druhý den svého pobytu u nás se naučila odklápět víko, což jsem zjistila poté, kdy ono víko leželo na dně klece a podivně se hýbalo, Limetka ležela totiž pod ním rozplácnutá jak žabka. A když jsem si dovolila ji ze siesty vyrušit, vrhla po mně zlostný pohled. To, že se dokonce naučila svůj příbytek otočit vzhůru nohama, aby si na něj mohla pohodlně vyskočit, jsem objevila ve tři hodiny ráno, kdy triumfálně hopsala po krabici a zoubky hrála o mříže. Její koncert mi připadal v tuto brzkou hodinu spíše trpký, zvláště přítel cosi zamumlal o tom, že Limetku udá zpracovatelům kožešin. Mimochodem za podobné excesy našim osmákům vyhrožuje pobytem v hadím teráriu.
Limetka  zůstala klidná, a tuto činnost provozovala k naší neradosti každou noc. Domeček jsem jí proto začala vyndávat ven. Aby se nám za tento zásah pomstila, poměrně hlasitě často přehrabuje podestýlku a různě přeskupuje další zařízení klece.

Velkým povyražením naší činčilky pak je volný výběh na chodbičce našeho bytu, kde šťastně okusuje obuv mých spolubydlících, testuje chuť dřevěného rámu ode dveří a s oblibou drolí zeď, aby se v jejím prachu mohla slastně vykoupat. Nenechá si vysvětlit, že na koupel dostává speciální písek, a že díky prachu její citrónová vůně srsti mizí pod nánosem pachu stoletých stěn. Zpátky do klece se ovšem nenechá nalákat ani na kousek sušené švestky, což považuje za sobě důstojný pamlsek.

Přestože naše Limetka neustále zkouší především mou trpělivost a nerespektuje čas našeho spánku, vždy když zabořím nos do jejího kožíšku a ona se na mě podívá svýma obrovskýma očima, veškerý vztek ze mě okamžitě vyprchá a odpustím ji i sebevětší lumpárnu. A ona to moc dobře ví…



Zdroj fotografie: archiv autora