Rozhovor s písničkářem Pavlem Lutnerem
30.04.2003
Martina Bittnerová
Hudba
Písničkář, tulák, obdivovatel lodí a širého moře se nechal zlákat na internetové dostaveníčko, z něhož vznikl tento rozhovor.
Kdy jste poprvé v životě vzal nějaký nástroj do ruky a kdy jste složil svou první písničku? Co vás k tomu vedlo, jaké pohnutí?
Nejdřív jsem hrál na různé dráty, provazy, brnkadla a kytary z krabic, které jsem si vyráběl jako kluk. Na první kytaru jsem si vydělal relativně pozdě v šestnácti a s hudbou vůbec začal strašně pozdě. Tady ale musím zmínit podporu rodičů. Třeba táta - v každý rozhodující okamžik hudební cesty byl oporou – někdy řidičsky, občas kritikou, finančně - prostě tátovsky. V úžasném prostředí rodiny a sourozenecké kapely vznikla první písnička "Dálky", dodnes se hraje v přídavcích ..a na rodinných sešlostech.
Kdy nejčastěji píšete a co vás k tomu inspiruje nejvíc?
Písně píšu vždycky v neděli. Písně jsou jakýmsi "odpadem" z nepřestávající melodie, kterou si pozpěvuju, popískávám pořád a kterou jsem asi dostal darem a díkybohu za něj.
Jak dlouho vystupujete a kdy jste v sobě objevil nutný exhibicionismus předstoupit před diváky?
Příležitostných vystoupení bylo od těch 17 let hodně, následné desetileté naprosté pauzy teď dost lituju. Ale opravdu jsem se do toho začal obouvat – symbolicky v roce 2000. Takže se mi dobře číslují sezóny 2001 jako první a 2002 jako druhá.
Jakým způsobem bojujete s trémou, máte při sobě nějaké talismany a nebo klasicky jako rockoví muzikanti do sebe „hodíte“ před představením pár panáků? Stalo se vám někdy, že by jste vystupoval opilý, lidově řečeno se vám pletl jazyk?
Na muzikanta jsem kupodivu dost "ukázněný" - před vystoupením zásadně nepiju, po vystoupení taky ne, protože většinou řídím. Trému "rozdejchávám" s pomocí jednoho starodávného žalmu ze starých graduálů. Je to takový tajný soukromý křesťanský rituál.
Kromě sólových vystoupení účinkujete také v některých hudebních seskupeních, nebo jste účinkoval. Baví vás víc být sólo a nebo se hraním stát součástí nějakého většího celku?
Hraju sám. Naštěstí mi mohutně pomáhá bratr Leoš, který dělá vše okolo internetových stránek, vede "domácí" studio, obstarává mix a mastering nahrávek a výrobu CD. Studiová práce v izolaci se samou elektronikou dost "leze na mozek". Rád proto hostuju v jiných pořadech s "živými" kumštýři. Např. v havlíčkobrodském Adivadle spoluúčinkuju v pořadu o Karlu Havlíčku Borovském a bývá to velice "osvěžující".
Kolik jste odehrál za svou "hudební kariéru" koncertů a jak často do měsíce vystupujete? Vím, že jste povoláním kantor, takže hudba vás neživí. Myslíte si proto, že tím pádem ji děláte víc z radosti než ti, co se jí živí?
V roce 2000 jsem odehrál čtyři koncerty, v roce 2001 už devatenáct a loni už jsem absolvoval čtyřicet vystoupení. Na tradiční "šňůrečku" po Vysočině vyjíždím vždycky po Velikonocích. Odehraju to a mám hraní "plný zuby". Na podzim se nastřádají další objednávky. Těch 30-40 vystoupení ročně je při práci dosti kritická hranice. Můžu, nebo spíš musím si vybírat jen taková vystoupení, kde hraju s radostí.
Co je pro vás bernou mincí úspěchu, ohlas diváků, nebo přízeň tisku a nabídky možností koncertovat, které vám mohou přilákat další diváky a navíc se postarají o jakési "dobré" jméno.
Drkotání písničkářského kolotoče po Vysočině je velmi tvrdé. Přináší však jeden výrazný efekt - velmi silné sepětí se "svými" posluchači a pořadateli. Mou jedinou ambicí je hrát jim jasně, srozumitelně a s inspirací, což je základ a to ostatní je řemeslo - velmi náročné řemeslo. Asi se ho budu učit celý život. A asi to tak má být.
Hrajete převážně na Vysočině. Pocházíte z Havlíčkova Brodu, tam žil i významný novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský. Oba jste štíři, cítíte se s jeho osobou nějak spjatý, myslím vnitřně spjatý?
Havlíčkovský pořad Adivadla se hraje čtvrtou sezónu a má asi třicet repríz. Při každém hraní na Karla Havlíčka Borovského hodně myslím. Při vystoupení přímo v Havlíčkově domě jsem měl zvláštní mrazení v zádech – část děje Tyrolských elegií se odehrála přesně v místech, kde jsme hráli. Snad by měl Karel radost, že parta mladších "spoluobčanů" hraje jeho texty.
Nemohu se nezeptat na klišovité - čeho by jste chtěl v hudbě dosáhnout a jaké máte plány, jste-li vůbec typ člověka, co plánuje, či události považujete za souhru příjemných či nepříjemných náhod?
Tři sezóny mě otřískaly tolik, že si (upřímně) v oblasti hudby nepřeju nic. Jsem dost velký praktik, takže jsem vděčný za to, co se podařilo. Tvrdě makám na tom, co změnit ještě půjde.Taky už občas rozeznám, co nepůjde, tím pádem si už tolik nenabíjím hubu. Co si rozhodně přeju, je neztratit "hudbu uvnitř", ten krásný plamínek radosti - božský dar. Plánuju vášnivě rád. Ale už jsem dospěl do příjemného stadia, kdy vím, že všechny záměry mají svou mez.Takže plánuju spoustu krásných a inspirativních náhod.
Vzkážete něco čtenářům Nerawebu?
Čtenářům i redaktorům Nerawebu přeju - Mějte se vyloženě krásně a rádi! A pozdravujte Labe. Až se na nějaké štaci potkáme, musíte mi o Labi a o lodích dlouho vyprávět.
(Aktuální přehled koncertů Pavla Lutnera můžete získat na webové stránce www.lutner.habr.net. V Praze vystoupí 4.6. ve Vikadle na literárně-hudebním show skupiny eMBé.)