Z pohanských dob v povědomí mnoha dobrých věřících přetrvávala vzpomínka na veselé a syté oslavy zimního slunovratu, které si dopřávali jejich předkové. Štědrovečerní večeře, v souladu s „pohanskými“ zvyky, mívala charakter novoročních oslav. Na stole nesmělo chybět maso, bezmasá jídla se téměř nepodávala. Zákazy církve a přísný postih „služebníků ďábla“ nakonec „pohanský“ štědrovečerní jídelníček značně omezily, přispěl k tomu však nepochybně i neutěšený stav hospodářství v českých zemích v důsledku válek a neúrody.
Přes všechny změny však u nás zůstal zachován obyčej, aby „lidem i dobytku v tento večer byla projevována štědrost“. Podle nepsaného zvyku mělo být o Štědrém dnu na stole devět pokrmů. Jako první se většinou podávaly oplatky s medem, česnekem nebo ovocem či bylinkami. Polévka byla sytá, zasmažená, dochucená sušenými houbami. K oblíbeným jídlům patřil kuba z krupek, připravovaný buď s uzeným masem nebo hřiby modráky a česnekem. Nesměla chybět kaše, ať už uvařená z jáhel, prosa, krupice nebo hrachu. Pletené vánočky, jejichž příprava snad kdysi souvisela s jedním ze slunečních mýtů, podle něhož je třeba o zimním slunovratu spoutat slunce, aby nadobro nezmizelo, jsou tradiční součástí večerní hostiny i v současnosti. Jen pro zajímavost a pěkné názvy uveďme další štědrovečerní jídla našich předků: hubník, jahelník, kapr na černo či modro, kuba, muzika, peciválky, povidlová omáčka, pučálka, domácí přítel, medáky, švestkový salám, zázvorky...


Zdroj fotografie: www.odkup.cz