MEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspiraceMůj pokus dospět aneb Palachův týden 1989Tvůrčí psaní 39 - ArchetypyDuše zesnulých se tuto noc vracejí na zemský povrch
Fazole na tři způsoby: Nezapomínejte v jídelníčku na luštěniny!Mravní dějiny českého národa II.Mravní dějiny českého národa I.Večer přiměřených depresí O momentu dospěníJak podpořit svůj imunitní systém a být odolnější vůči nemocem? FOTOPOSTŘEHY: Jakou hodnotu mají myšlenky?Galakoncert skupiny 4 Tenoři již o Vánocích 2025Moje Čechy, můj domov, můj humor5 tipů pro osamocenéZahradníkův rok zabolelHello! Kde bude skvělý Halloween? Máme pro vás tip
Jak se také pozná, že dětství se pro nás stalo už minulou kapitolou života? Podle toho, že se už nebojíme čerta a Mikuláše. A naopak – sami je s pocitem, že poskytujeme jisté dobrodružství, na děti posíláme, anebo se rovnou do role pekelníků a vznosných bělovousů osobně stylizujeme a vydáváme se vzbouzet bázeň u těch nejmenších z nás, které máme v dosahu.
Už minuly doby, kdy mi v předvečer svatého Mikuláše naskakovala husí kůže, nikoli prosincovým mrazem, ale z předtuchy řehtajícího řetězu a úderů tupého konce obrovité Mikulášovy berle. V oknech visely podlouhlé předměty – punčochy a působily na nás jako Kainovo znamení. Hle! To není samou sebou, okny přeci chodí nanejvýš průvan a ten punčochy nevyužije. Nač to? Člověk nemusel mít oči ani uši, aby ho šestý smysl - jakási odrůda dětské fantazie - varoval, že v ulicích se něco děje. Jindy ospalé maloměsto držely na špičkách potulující se skupinky přestrojených postav, které šmejdily ode dveří k dveřím a každý si mohl domyslet, kdo je terčem této výroční misie.
Jako malý jsem patřil mezi vyhledávané terče. Ještě že strach byl pouze průvodním jevem a vlastně nadbytečnou přítěží, protože jako protijed na nájezd Mikuláše a jeho nohsledů se stačilo vyzbrojit dobrou pamětí a slušnou recitací. Obvykle tak hrozby ve znění, že „budeme vzati čertem do pytle“ zůstaly planým plácnutím do vody, protože i čert je nakonec jen člověk (v našem případě dobrotivá sousedská výpomoc). A kdo by se tahal s nákladem dětských hříšníků, když by na takové množství navíc stejně potřeboval pekelný valník místo ubohého plandavého pytle?
Básnička tedy řešila vše, ale míra napětí a trémy z toho, zda v pekelné zkoušce před maskovanou porotou uspěji, byla vrchovatá. Srdce bušilo a dech se úžil účinkem stejného kouzla, jaké provází příchod domnělého Ježíška ke stromečku. Pamatuji na jednu obzvláště žhavě očekávanou návštěvu Mikuláše, při které jsme s bratrem létali z pokoje do pokoje a pojímali jsme blížící se událost jako bytové manévry s účelem najít si před příchodem mikulášské výpravy co nejvýhodnější pozice. Tato dobrodružství s léty dávno ztratila lesk. Nyní po mě falangu strachu a bázně převzal o šestnáct let mladší bratr a já jsem pro změnu vklouzl do rudého ornátu s křížem na prsou a můj prostřední bratr v roli komplice se navlékl do chlupatiny rohatého šiřitele hrůz a napětí. A náhle jsme to my, kdo se tyčíme ve své okázalé hrůznosti před drobným človíčkem a soustředíme se na jeho recitační výkon, až je nám líto, že někoho musíme takhle mořit kvůli několika bonbonkům, fádním pomerančům a povinné směsce tuhých paliv za zlobení (čert – uhlí, Mikuláš – čert ví, proč dřevo?) Množství odměn ještě druhý den ráno rozšíří babiččina dárková punčocha roztažená tvárnou nádivkou fádních pomerančů, bonbonků a směsice tuhých paliv.
Ale kdybych se směl prozradit, utěšil bych ho: Bratříčku, užívej si svůj výsadní strach, my tě do pytle nevezmeme, neboj, tam už je naše dětství. A to vzal čert.
Zdroj obrázku: www.google.com
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.