Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavě
Určitě tu scénu znáte z vlastního života. Důstojný Mikuláš vchází do panelákového bytu, za ním anděl v podobě půvabného děvčete a nakonec čert, který je buď opilý, nebo tak příšerně oděný, že máte z něj strach vy sami dospělí. A co pak nebohé děti krčící se za těly svých rodičů, či případně zamknuté v pokojíčku. Postava Mikuláše je přitom asi nejvíce zneužívaná k trestání dětí u nás vůbec.
Mikuláše oslavujeme ve chvíli maximální fáze rozvíjenosti potomstva, které se těší hlavně na Ježíška, a proto dobroty od Mikuláše berou jako malou satisfakci před Štědrým dnem. Matky běhají zmateně po obchodech, uklízejí a do toho v kuchyni cinkají plechy s vánočním cukrovím. Očekávání visí ve vzduchu, a přináší sebou negativa jako nesoustředěnost dětí ve škole, poznámky a nepořádek v pokojíčku. Výhružky rodičů nezabírají, nic nezabírá, a aby se dospělí nezbláznili, celkem jednoduše využijí příležitosti postrašit své děti prostřednictvím Mikuláše.
Kdo z vás ostatně v dětství neslýchal - jestli budeš zlobit, odnese si tě čert. A kdo z vás se neděsil toho, že skončí v čertově pytli? Velmi dobře si pamatuji, jak ještě někdy ve druhé třídě jsem musela Mikuláši slíbit, že budu jíst zeleninu v polévce, jíž jsem do té doby vyhazovala do koše. Mám takový neblahý dojem, že do Vánoc jsem ji snad s odporem polykala, abych náhodou nepřišla o dárky pod stromečkem.
Jenomže jak zvládnout oslavu svatého Mikuláše a přitom netraumatizovat vlastního dceru či syna?
Jednoduchou a docela rozumnou odpověď má pětatřicetiletá Jana, která k tomu říká: „ Svou dceru Helenku vždy beru na Mikuláše do města, kde potkáme spoustu mikulášských dvojic či trojic. Helenka má díky tomu obrovský zážitek, neboť obdivuje anděly. Samozřejmě někdy si trochu zaběhá a zapiští, když jí čert prožene řetězem, ale nemusí nikde doma v obýváku odříkávat básničku a chvět se strachy. Když zahlédnu nějakého opilého čerta, či nějak hrůzostrašně ustrojeného, zahnu s Helenkou prostě do jiné ulice. A po návratu domů na ní čekají v punčoše dobroty. Je to náš každoroční rituál a pokaždé se na něj těšíme.“
Bohužel oslavy Mikuláše v ulicích se někdy neobejdou bez petard a lomozu, což také není pro dítě nejvhodnější atmosféra, což potvrzuje i třicetiletý Tomáš: „ Mám tři malé děti, bohužel u nás ve městě nelze prakticky opustit o Mikuláši dům, ty oslavy jsou bouřlivé jako na Silvestra. Naštěstí díky rozvětvené rodině se Mikuláše, anděla a čerta chopili příbuzní, kteří obchází všechny děti z rodiny. Předem se s nimi domluvíme, děti namalují obrázky, jednoduše to probíhá v relativní pohodě, protože přeci jen příbuzní ví, co si mohou k našim dětem dovolit a co ne.“
A co na to psycholožka Mgr. Novotná?
Jana i Tomáš zvolili docela dobrou cestu, jak dětem zachovat mikulášskou tradici, ale zároveň je nevyděsit na dalších pět let dopředu. Skutečně na h rodičích záleží, aby vše proběhlo v pořádku. Vždyť není problém se dopředu domluvit s „objednaným“ Mikulášem a čertem na pravidlech jejich návštěvy u vás doma. Protože vy sami znáte své děti nejlíp, a tudíž můžete odhadnout hranici, za kterou by žádné „strašidlo“ nemělo jít. On je vůbec Mikuláš poměrně nešťastný svátek, protože hlavně u nás se stále ještě při výchově používá element zastrašování, a čert s objemným pytlem na zádech může být k tomu docela výhodný prostředek. Dítě se pak nechtěně vystaví obrovskému stresu, které může způsobit klidně i koktání či pomočování, to vyjmenovávám pochopitelně už extrémní případy. Při takových následcích ale už mohu hovořit v podstatě o psychickém týrání dítěte. Tudíž bych znovu apelovala na rodiče, aby si uvědomili, že hladký a nestresující průběh mikulášských oslav závisí především na nich samotných.
Zdroj obrázku: www.ecoles.cfwb.be
Stres podávaný v malých dávkách nevadí v jakémkoli
Před obrovským stresem je nutno dítě chránit a nejenom dítě. Ale taky existuje něco jako psychické otužování, protože stresu se nelze vyhnout. Nejméně odolné dítě reaguje ve škole neobvykle. Stává se terčem útoků ostatních dětí, které se na jeho přehnaných reakcích baví. Řízený stres malého dítěte v podobě Mikuláše může být přínosný stejně jako očkování. Extrémního úleku dítě ochráníme dobrou režií události a upozorněním na to nepřijemné, co přijde. Čím více takových událostí dítě zvládne, tím více vzorců chování má pro podobné situace uložené ve svém podvědomí a řídí se jimi místo toho, aby propadalo panice a situlaci nezvládlo.
Hadith-To je sice pravda, ale nic se nemá přehánět, rodiče musí vědět, jaké je jejich dítě a zvolit nějakou vhodnou formu...Ostatně o tom píšu v článku. Nemá asi význam, aby mi pak dítě z hrůzy půl roku koktalo...
Nepopírám článek, jen ho doplňuji. Kontakt s pohádkovými bytostmi nemusí být stresem a může být přínosný. Záleží na tom, zda věci ponecháme náhodě nebo vše předem připravíme a sami zařídíme. Každá postava má svou roli, ale všechny se mohou chovat přátelsky a nikoho neděsit. První mají s neznámými bytostmi kontakt rodiče a děti je pak napodobí od nejstaršího po nejmenší. Je lepší setkání několika rodin s více dětmi, nic neprobíhá ve spěchu, vyblbnou se dospělí a pak přijde čas i na děti. Je to pohádka, do které je možno dítě vtáhnout. Pokud si někdo myslí, že utrhne lístek na rohu a svátky vyřeší tím, že zaplatí, tak je špatný rodič. Koktavost je nervová poprucha, vyvíjí se delší dobu a léčí se špatně. Vinu za ní nesou většinou rodiče a situlace v rodině. Špatné vztahy jsou ostatně příčinou většiny nemocí.
Otřesný případ
Předloni líčila jedna dětská psycholožka v rozhlase otřesný případ. Rodiče sedmiletého děvčátka pozvali domů celý mikulášský tým. V dohodnutou dobu do bytu vtrhli čtyři hororově oblečení a notně napití čerti, začali šílet a než se otci podařilo je vypoklonkovat za dveře, holčička zmizela. Našli ji schovanou za skříní a počuranou. Celou noc křičela ze spaní a když druhý den u bytu zazvonila sousedka, dítě dostalo další hysterický záchvat, okamžitě se reflexívně počuralo znova a od té doby se nedokázalo udržet ve dne ani v noci. Následovala hospitalizace na dětské psychiatrii, dlouhodobé léčení u psychologů, přerušení školní docházky a opakování školního ročníku. Z jednoho pitomého pseudomikulášského řádění.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.