Můj názor na pravidelné pořady „Na hraně“ se výrazně lety změnil, z prvotního nadšení mi záhy došlo, že obě moderátorky pořadu Lucie Vopálenská a Alena Červenková mnohdy v diskusních tématech tápou a díky tomu nevznikne konstruktivní debata, ale slepenec výroků a výkřiků. Nejinak tomu bylo v případě poněkud ožehavého tématu - Jsem česká žena, kdo je míň? - který měl poodhalit, jak to tedy s ženami a jejich názory na život vlastně je. Publikum tohoto pořadu tvoří mladí lidé, dříve se o nich říkalo - budoucnost národa. Upřímně mě překvapilo, jaké postoje zde tito lidé prezentovali. Chvílemi se mi dokonce zdálo, že žijí na jiné planetě, nebo v jiném státě. Většina dívek hovořila ve smyslu - dáme přednost kariéře před rodinou. Je to jejich názor a mají na něj svaté právo, ale na mysl se mi dral docela prostý dotaz – kde a jakou kariéru hodlají budovat. Vždyť po škole uslyší od personalistů na svou adresu výroky typu – jste moc mladá a bez praxe a v momentě získání praxe, dočkají se povzbuzujících slov: „Vám už je 25 let? To jistě brzy půjdete na mateřskou, ne?“

Kariéru totiž budeme moci budovat v momentě, až se na to vyskytnou patřičné podmínky. Nedomnívám se, na rozdíl od hosta pořadu P. Pavlíka, že ženy patří do dolů a za volant traktoru. Nicméně ženám náleží více příležitostí v oborech, kde mohou vyniknout.

Kupodivu většina přítomných mužů ve studiu naopak hovořila dosti rozumně a otevřeně se shodla na tom, že upřednostní nekariéristické partnerky se smyslem pro rodinný život. Tito muži asi správně pochopili, že raděj budou vzpomínat v sedmdesáti na to, co se svou ženou zažili a se svými dětmi, než na pracovní úspěchy.

Celý problém diskusí na téma ženy a feminismus spatřuji v tom, že se při nich naprosto potlačí tradiční role ženy ve společnosti a začnou se jí podsouvat mužské principy a postoje. Přitom není důležité, zda žena může pracovat na stejných postech co muž, ale důležité je, aby se muži stala rovnocennou partnerkou, která si ale nepotřebuje nic dokazovat a zachovává si přitom všechny ženské vlastnosti.

Na feminismu považuji za nejtrustohodnější ono odebírání přirozeného ženství ženám. Přitom určitě lze jiným způsobem bojovat o jejich zrovnoprávnění. Je škoda, že nikdo těm děvčatům ve studiu neřekl, že ať je to jak chce, tak tradiční tíha domácnosti bude ležet jen na jejich bedrech a proto jejich snahou by mělo být podělit se o všechny tyto činnosti s partnerem. Ničeho víc stejně nedosáhnou.

Záležitosti diskriminace v zaměstnání nevyřeší žádné feministické kroužky a organizace, ale kvalitně propracovaný zákoník práce s následnou sazbou trestů. To samé platí o diskriminaci ženy ve společnosti obecně. Plané debaty vzbuzující v mužích pouhý odpor a ženám dávající pochybné naděje a „návody“, jak s muži zatočit, nic neřeší.

Problematiku postavení ženy ve společnosti by tedy měla ošetřit správně fungující legislativa, neboť nejenže dámy moderátorky Vopálenská s Červenkovou svým pořadem nikomu nepomohou, ale naopak uškodí ženám snažícím se o jistou nápravu stavu věci.
Žena je totiž především „pokračovatelka rodu“ a ženství je přeci na ní to nejkrásnější.