Ta imponující přírodní scenérie, mnohokrát opěvovaná květnatými slovy básníků, lapí naše emoce do svých pavoučích sítí a nabídne nám úvahu. Kolik lidí před námi již sledovalo stejný obraz, kolik lidí prožívalo shodné emoce, na co asi mysleli v takovou chvíli, napadlo je, že v budoucnosti na ně někdo jako my pomyslí?
Ať už svými myšlenkami objímáme zemi nebo ne, věda nám to celé kazí. Vlastně se nedíváme na zázračný úkaz, ale na fyzikou zcela přesně popsatelný jev. Jaké pohoršení nás čeká, když zjistíme, že se dokonce nedíváme ani přímo na Slunce, ale jen na jeho odraz, zrcadlo, ve kterém se zálibně prohlíží před spaním!
Tak především Slunce, které vidíme, je osm minut staré Slunce, protože paprsek jeho světla k nám cestuje prostorem právě osm minut. Efekt zčervenání a zvětšení disku (stejně i u Měsíce) vzniká lomem světla v atmosféře. Nakonec obraz, který vidíme, je v podstatě něco jako fata morgána. Nedíváme se na Slunce jako takové, ale jen na jeho zdánlivý obraz.
Podobný optický klam vznikne, když vložíme lžičku do průhledné skleničky naplněné vodou. Tvar a poloha lžičky se také „změní“. U slunečních paprsků navíc platí, že čím silnější vrstva atmosféry, kterou paprsek musí projít, tím víc se rozptyluje červené světlo a dochází k optickému zvětšení kotoučku.

Zdroje fotografií: archiv autora