Římský císař Aureliánus stanovil r. 274 n. l. 25. prosinec dnem Zrození nepřemožitelného Slunce. Od 17. do 24. prosince tomuto svátku předcházely tradiční oslavy boha Saturna – rozpustilé saturnálie, kdy na týden přestala platit veškerá pravidla. Oslava Vánoc jako doba narození Krista postupně vytlačovaly pohanské zvyky. Kdy přesně se však Ježíš narodil, je i dnes zahaleno tajemstvím. Pohanský svátek zimního slunovratu se stal dobou, kam církev zařadila jeho narození.

Marie se zasnoubila s Josefem a vrátila se do Nazaretu k rodičům. Tam ji navštívil anděl, který ji zvěstoval narození syna z Boží vůle. V té době vládl v Palestině římský císař Augustus, a nařídil všeobecné sčítání lidu. Každý se musel odebrat do své domovské obce a tam se nahlásit úředníkům. Josef s Marií se také vydali na cestu do Betléma, kam jako potomci rodu Davidova náleželi. Když došli do města, bylo tam již velké množství lidí. Těžce sháněli nocleh, až ho získali v jednom chlévě. Po vyčerpávající cestě Marie ještě téže noci porodila syna Ježíše. Zavinula dítě do plenek a položila na seno do jesliček. Vůl a osel ho zahřívali svým dechem.
V té době pastýři, kteří pásli svá stáda nedaleko Betléma, uviděli na tmavé noční obloze jasnou záři veliké komety. V nebeské záři se zjevil anděl a poslal je do Betléma poklonit se právě narozenému Spasiteli. Pastýři nemeškali a okamžitě se vypravili na cestu. Každý přidal do mošny dárek. Ten mléko, jiný sýr, onen hnal ovečku, každý, co měl. Cestou vypravovali všem, co jim anděl zvěstoval a do Betléma směřovalo mnoho lidí, aby se poklonili děťátku.

Oficiálně se svátky vánoční začali slavit od roku 354. Ovšem prvopočátky Vánoc nalezneme již v roce 336, kdy byl tento den označen jako Adventu Divi – Příchod Božského.

Původ českého výrazu VÁNOCE zřejmě pochází z německého slova Weihnachten (posvěcené, svaté noci), které si naši předkové zajímavě počeštili. Zůstala z něho první slabika (vá-) téměř beze změny a k ní přidali český překlad druhé půlky slova.
V anglicky mluvících zemích se Vánocům říká Christmas, původně z latinského slova „missa“ – mše. I když v každé zemi zní toto slovo jinak, všude je naplněno klidem, mírem, pohodou a očekáváním.