Činoherní studio z Ústí nad Labem se v Praze pochlubilo novou inscenací, tentokrát přijeli s nastudováním hry Panika. Autor Rafael Spregelburd převádí do jevištní verze podobenství smrtelných hříchů, zde mluví o lenosti. Vychází z myšlenky, že dříve se lidé více věnovali duchovním otázkám,ve víře nacházeli oporu. Při zanedbání víry vzniká malomyslnost a deprese, dříve považovány za nemoce z lenosti. Svět bez duchovních hodnot se bortí, vyvolává pocity nejistoty a strachu ze smrti a lidi zachvacuje panika.

Představení se vyvíjí ve třech vedle sebe plynoucích platformách, teprve v závěru se cesty protnou a propojí. Magickým spojníkem veškerého hemžení a snažení je hledání klíče. Klíč, jenž pro každého znamená něco jiného. Jedni jím chtějí odemknout trezor s dědictvím, jiní touží získat přístup do tajemné Knihy mrtvých, jiní zase klíč ke spravedlnosti. V absurdní komedii s černým humorem se reflektují stesky dnešních dnů: homosexualita, nedostatek lásky, rodinné neshody, lhostejnost, alkohol, násilí, duševní choroby..... Výčet není vyčerpávající, ale z naznačeného vyplývá, že svět se už tentokrát zcela jistě řítí do záhuby. Naštěstí příběh vůbec není pesimistický, dává naději i smích, víru, že skomírající plamínek se rozhoří jasným světlem. Celé představení, probíhající ve svižném dějovém tempu, klade vysoké nároky na herce, ať už je to baletní průprava či ženské role hrané muži. Mozaikové příběhy dýchají absolutní skutečností, situace jsou natolik blízké, herci nevšedně ztvárňují všednost. Nápadité pojetí využívá maximálně i vizuálních efektů a nabízí hodnotný divácký zážitek. Vytknout se však dá častá a zbytečná manipulace se scénou, jež působí rušivě a kazí celkový dojem z jinak pěkného představení.

Argentinský dramatik, herec a režisér Rafael Spregelburd se narodil roku 1970 v Buenos Aires. Jeho dramatické dílo je zvláštním mixem hybridního, míšeneckého a polemického divadla. Pracuje s banálními a triviálními mýty současnosti, s literárními odkazy od Danta po Čechova a s tématy rozvíjející se kvantové fyziky. Doposud vytvořil téměř dvacet titulů, přeloženy byly do mnoha jazyků, včetně češtiny. Za zatím poslední hru “Hloupost” převzal cenu Tirso de Moliny v Madridu.


Režie: Ján Šimko překlad: Martina Černá, scéna: Jarguš Opršal
Hrají: Marta Vítů, Zuzana Onufráková, Tereza Hofová, Irena Hofová, Nataša Gáčová, Anna Ribanská, Jiří Černý, Matúš Bukovčan, Jan Jankovský, Michal Kern, Leoš Noha