Umělci ukrajovali z velkého bochníku abstraktního umění krajíce jen pro sebe, tvůrčí svoboda se snoubila s materiální chudobou a vytvářela jiskřící inspiraci.
Zádumčivost a originalitu přinášeli především Židé z východní Evropy, prchající před pronásledováním i, z touhy po nezávislosti a rovnoprávnosti, malovali obrazy plné horoucí životnosti a dramatické vášnivosti. Mezi nimi jako jasná hvězda zářil Mark Chagall - Francouz s rusko-židovskou duší.

7. července 1887 se narodil ve Vitebsku v carském Rusku v rodině chudého prodavače ryb jako Mojše Zacharovič Segal. Již brzy se projevilo jeho výtvarné nadání! Maloval svého bratra i sedm sester, matku sršící energií, jež symbolizovala neotřesitelnou víru ve vyvolenost židovského národa, i záhadného a smutnícího otce, již dávno rezignujícího na vlastní osud. I rodné městečko se stávalo námětem jeho obrazů - kostely, synagogy, továrny, přístav, ale i polorozpadlé dřevěné domky na nevydlážděných uličkách se zahrádkami a ploty.

Odmítl realistické kopírování ve škole Jehudy Pena, kam začal chodit a odjíždí do Petrohradu. I tam je neustále v rozporu s akademickým přístupem a experimentuje, sám hledá nové cesty v zázračně barevném vidění světla. Kromě malování se schází s židovskými intelektuály, diskutují o současném umění a touží získat pro židovskou kulturu mezinárodní rovnost, ne ji zatracovat, ani vymaňovat. Studuje u malířky Zvantsevové a velmi si toho považuje. Nachází svůj styl, jenž je prolnut symbolismem i dekorativním manýrismem.

Na podzim 1909 se seznamuje s Bellou Rosenfeldovou, budoucí manželkou. Vášnivou náklonnost dokumentuje série portrétů milované Belly, vypovídající o veliké lásce. I obraz, jenž dokončil po její smrti, proměnil v syntézu oblíbených námětů, oduševněle ztvárnil řadu vzpomínek, celek zapůsobí jako kronika šťastného manželství.

Díky mecenáši Vinaverovi odchází do Paříže, tehdejší Mekky umění. Maluje v Louvru staré mistry: „ Bylo to, jako by se mi zjevili samotní bohové.“ Ovšem brzy ho obklopovali i lidé z masa a kůže, M. Jacob, B. Cendrars a G. Apollinair. Ten se o něm poprvé zmínil v tisku. Paříž ho velmi silně ovlivnila. Čistota provedení se koupe ve zvučných barevných plochách, z obrazů čiší nevídaná energie. Stupňuje metaforické vyjádření, překračuje dosud platné hranice, hledá ztracené sny a vzpomínky, nerespektuje zákony gravitace, namalované objekty sjíždějí, levitují.

V předvečer války se vrací domů do Ruska a stále maluje. Po Říjnové revoluci se stává regionálním komisařem pro výtvarné umění ve Vitebsku, zřizuje a vede uměleckou školu. Kvůli konfliktu přechází do Moskvy, kde pracuje pro Židovské komorní divadlo, ale už v roce 1923 se opět vrací do Paříže. Hodně cestuje do zahraničí, maluje a vystavuje. S příchodem Hitlera jsou ničena jeho díla v Německu, ale to již má francouzské občanství. Válku prožil v USA, ale Francie ho neustále láká, stěhuje se do Vence. V roce 1969 - 73 vzniká v Nice Chagallovo muzeum. Dožil se vysokého věku, zemřel v Saint Paul de Vence dva roky před stými narozeninami.

Chagall se nikdy nezpronevěřil svému osobitému pojetí, originálně se vyrovnal s expresionismem, kubismem, surrealismem..., volil různé náměty, techniky, rozměry, nepodroboval se diktátu a tím obohatil soudobé světové malířství o poezii ruské duše a získal diváky i úspěch. Pro jeho tvorbu je typická výrazová síla ve formě rychlého nanášení jasných barev v tlustých vrstvách a extatické formy jinak poklidných námětů. Při malování se řídil vlastními představami a obrazotvorností, citlivě uváděl v soulad živé bytosti a věci, mistrovsky uplatňoval mlžné snové impulsy, jež převáděl do poznatelných motivů. Vypovídající jsou i přesvědčivě načrtnuté podobizny.

To vše si můžeme prohlédnout na reprodukcích některých jeho obrazů z různých tvůrčích období v knize Chagall z nakladatelství ALPRESS.

Zdroj fotografie: www.alpress.cz