ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 12.5.2025, svátek má
Pankrác
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Otcovi psí smrt (díl třetí)Ranní údivOtcovi psí smrt (druhý díl)Otcovi psí smrt (díl první)Tři hořkosladké básněUpíří kousnutí
Nejčtenější za 14 dní
Když pravda bolí až přílišPjeer van Eck: Lidsky nejtěžší byly přepisy SMS zprávCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuAI v rukou Martina PetiškyO mém vztahu k upírůmUděláš chybu, umřeš aneb Magoři na kole Co mi vadí na fanouškovi Stephena KingaTajemné město Mayů ožívá: Češi a Slováci našli nejstarší observatořZářivý úsměv bez následků: Mýty a fakta o zubních fazetáchTip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismusBreuer. Čech v Americe, kterého po letech objeviliMůry noci a jiné horory let 1870-1912
Republika v agonii aneb naděje i iluze skončily
04.02.2006 Jindřiška Kodíčková Literatura
„... dohodou čtyř státníků byl stát a národ vydán se spoutanýma rukama bezpráví a libovůli...“
Československá republika vznikla na sklonku 1. světové války jako součást versailleského systému. Na jedné straně vznik garantovala vůle vítězných mocností, na druhé však nebyl doprovázen všeobecným souhlasem, proto se republika dostávala do různých konfliktů s evropským vývojem (Maďarsko, Polsko, Německo...), ohrožovala ji i rappalská smlouva, ale nejvíc nástup Hitlera k moci, navíc podporovaný stoupenci Henleina na našem území.
Krutým mezníkem v dosavadním převážně demokratickém vývoji se stala Mnichovská dohoda ( 29. - 30. 9. 1938), jež nabízela pouze dvě východiska – přijmout vynucený verdikt či vést ozbrojenou obranu státních práv.
Zpočátku se česká vláda chtěla diktátu bránit a vyhlásila mobilizaci, ale pak ho pod tíhou okolností přijala, což znamenalo okamžitou okupaci pohraničí a jeho začlenění do Třetí říše. Zábor probíhal s arogancí vlastní dobyvatelům a značně převyšoval původní návrhy zakotvené ve 4. plánu. Nastalá situace vyžadovala přijetí značného množství uprchlíků z pohraničí i navrátilců ze Slovenska a zajištění jejich existence. Nutila vyrovnat se se ztrátou více jak třetiny průmyslových podniků, lesů, orné půdy, nerostného bohatství, zejména uhlí a železa, s narušenou silniční i železniční dopravou..., hrozila sociální a existenční nejistota, jež ukazovala lidi v jejich opravdovosti. Někdy bohužel!
Zhroutil se mocenskopolitický systém, jenž dosud garantoval demokratické uspořádání. Pod názvy „přebudování“ či „zjednodušení“ se docela průhledně směřovalo k autoritativní demokracii, posilovanou požadavky stoupenců pravicových směrů. Ústup od ideálů humanitně liberální demokracie znamenal útok na samy základy existence státu.
Jako vládnoucí seskupení vznikla Strana národní jednoty (R. Beran) a vedle ní loajální státotvorná opozice – Národní strana práce (A. Hampl). Čelilo se tlaku slovenských nacionalistů (A. Hlinka, J. Tiso...), kteří ucítili svoji příležitost a nepokrytě usilovali o rozbití státu (nejprve autonomie 23. 11., pak samostatný stát).
Pololegální různorodé skupiny opozičních, protikapitulačních poslanců (Rašín, Klíma, Zenkl, Ripka, ale i Gottwald, Kopecký) usilovaly o zvrácení vývoje, ale jejich cesty se rozcházely. Na opačném spektru politiky se usadily krajně nacionalistické, fašizující skupiny, svojí činností pomohly k prorůstání fašistických idejí, včetně hrubého antisemitismu.
Pomnichovskou republiku zachvátil kulturní i společenský zmar. Odklon od demokracie, ať jakkoli vynucený, se projevil skandalizací a sprostou kritikou duchovních pilířů I. republiky. Pružná přizpůsobivost a morální pokleslost ze dne na den ukázala nahotu poraženeckých projevů, kritická doba zcela obnažila podstatu. Zbabělost, vypočítavost, prospěchářství otáčely kolem dějin, nejhorší však bylo, že ne pouze německý atak, ale česká malost takto měnila hodnoty.
Nelze jednoznačně hodnotit konkrétní úlohu jednotlivců (Beneš, Hácha, Hampl, Beran, Gajda...). Ne vždy v praxi mohli realizovat své představy i myšlenky, doba je příliš válcovala. Spíše se musí nahlédnout již do poválečného vývoje a zde hledat pomyslné schůdky k nejen naší, ale i celosvětové katastrofě. Čeští politici se pak v době po Mnichovu pohybovali již jen jako toporné figurky předem rozehrané šachové partie. Rychle běžící události jsou pevně zasazeny do kontextu doby, evropského prostoru, ale i historického vývoje. Je trochu nespravedlivé, mnohdy bez znalosti věci, kriticky pálit tu na jednoho, jindy na onoho politika a činit ho odpovědným v podstatě vším, co se stalo. Pravdou však zůstává, že někteří politici se stali nositeli morálního chaosu, využili nabídky mocenského vzestupu, čímž převzali plnou zodpovědnost za zhroucení ideálů Masarykovy republiky. Spolupodíleli se na rozpoutání pokleslého maločeského nacionalismu, živili antisemitismus i xenofobii, likvidovali svobodného českého ducha. Protože nenašli skutečného strůjce národního i státního neštěstí, obrátili se proti všemu nečeskému, což dnes můžeme považovat za krátkozraké a směšné. Tehdy to však znamenalo zbabělost a ponížení. Aby to však nevypadalo, že druhou republikou hlodali jen ponížení zaprodanci, nutno vyzvednout odvážnou snahu některých umělců a publicistů, kteří se se situací nesmířili a stali se svědomím národa. Jejich hlas byl však systematicky umlčován.
Hanebným způsobem, zradou mocností, byl vykoupen domnělý mír v Evropě. Memento zůstává, je třeba rozhodně odvracet násilí, nepřizpůsobovat se nátlaku. Druhá republika zanikla 15. 3. 1939 pochybným vstupem německé armády na naše území. Právě tím vstupem, kterému údajně měl Mnichov zabránit. Naděje i iluze skončily.
Autoři erudovaně sledují den za dnem, události mapují na základě archivních pramenů i ohlasů v soudobém tisku, předkládají kontroverzní otázky, snaží se najít objektivní odpovědi, aniž by se nechávali strhnout jednostranným hodnocením. Kniha, obohacená značným obrazovým materiálem, nabízí zájemcům o nedávnou historii objektivní pohled na dosud nepříliš známé období našich dějin.
Zdroj fotografie: www.paseka.cz
Krutým mezníkem v dosavadním převážně demokratickém vývoji se stala Mnichovská dohoda ( 29. - 30. 9. 1938), jež nabízela pouze dvě východiska – přijmout vynucený verdikt či vést ozbrojenou obranu státních práv.
Zpočátku se česká vláda chtěla diktátu bránit a vyhlásila mobilizaci, ale pak ho pod tíhou okolností přijala, což znamenalo okamžitou okupaci pohraničí a jeho začlenění do Třetí říše. Zábor probíhal s arogancí vlastní dobyvatelům a značně převyšoval původní návrhy zakotvené ve 4. plánu. Nastalá situace vyžadovala přijetí značného množství uprchlíků z pohraničí i navrátilců ze Slovenska a zajištění jejich existence. Nutila vyrovnat se se ztrátou více jak třetiny průmyslových podniků, lesů, orné půdy, nerostného bohatství, zejména uhlí a železa, s narušenou silniční i železniční dopravou..., hrozila sociální a existenční nejistota, jež ukazovala lidi v jejich opravdovosti. Někdy bohužel!
Zhroutil se mocenskopolitický systém, jenž dosud garantoval demokratické uspořádání. Pod názvy „přebudování“ či „zjednodušení“ se docela průhledně směřovalo k autoritativní demokracii, posilovanou požadavky stoupenců pravicových směrů. Ústup od ideálů humanitně liberální demokracie znamenal útok na samy základy existence státu.
Jako vládnoucí seskupení vznikla Strana národní jednoty (R. Beran) a vedle ní loajální státotvorná opozice – Národní strana práce (A. Hampl). Čelilo se tlaku slovenských nacionalistů (A. Hlinka, J. Tiso...), kteří ucítili svoji příležitost a nepokrytě usilovali o rozbití státu (nejprve autonomie 23. 11., pak samostatný stát).
Pololegální různorodé skupiny opozičních, protikapitulačních poslanců (Rašín, Klíma, Zenkl, Ripka, ale i Gottwald, Kopecký) usilovaly o zvrácení vývoje, ale jejich cesty se rozcházely. Na opačném spektru politiky se usadily krajně nacionalistické, fašizující skupiny, svojí činností pomohly k prorůstání fašistických idejí, včetně hrubého antisemitismu.
Pomnichovskou republiku zachvátil kulturní i společenský zmar. Odklon od demokracie, ať jakkoli vynucený, se projevil skandalizací a sprostou kritikou duchovních pilířů I. republiky. Pružná přizpůsobivost a morální pokleslost ze dne na den ukázala nahotu poraženeckých projevů, kritická doba zcela obnažila podstatu. Zbabělost, vypočítavost, prospěchářství otáčely kolem dějin, nejhorší však bylo, že ne pouze německý atak, ale česká malost takto měnila hodnoty.
Nelze jednoznačně hodnotit konkrétní úlohu jednotlivců (Beneš, Hácha, Hampl, Beran, Gajda...). Ne vždy v praxi mohli realizovat své představy i myšlenky, doba je příliš válcovala. Spíše se musí nahlédnout již do poválečného vývoje a zde hledat pomyslné schůdky k nejen naší, ale i celosvětové katastrofě. Čeští politici se pak v době po Mnichovu pohybovali již jen jako toporné figurky předem rozehrané šachové partie. Rychle běžící události jsou pevně zasazeny do kontextu doby, evropského prostoru, ale i historického vývoje. Je trochu nespravedlivé, mnohdy bez znalosti věci, kriticky pálit tu na jednoho, jindy na onoho politika a činit ho odpovědným v podstatě vším, co se stalo. Pravdou však zůstává, že někteří politici se stali nositeli morálního chaosu, využili nabídky mocenského vzestupu, čímž převzali plnou zodpovědnost za zhroucení ideálů Masarykovy republiky. Spolupodíleli se na rozpoutání pokleslého maločeského nacionalismu, živili antisemitismus i xenofobii, likvidovali svobodného českého ducha. Protože nenašli skutečného strůjce národního i státního neštěstí, obrátili se proti všemu nečeskému, což dnes můžeme považovat za krátkozraké a směšné. Tehdy to však znamenalo zbabělost a ponížení. Aby to však nevypadalo, že druhou republikou hlodali jen ponížení zaprodanci, nutno vyzvednout odvážnou snahu některých umělců a publicistů, kteří se se situací nesmířili a stali se svědomím národa. Jejich hlas byl však systematicky umlčován.
Hanebným způsobem, zradou mocností, byl vykoupen domnělý mír v Evropě. Memento zůstává, je třeba rozhodně odvracet násilí, nepřizpůsobovat se nátlaku. Druhá republika zanikla 15. 3. 1939 pochybným vstupem německé armády na naše území. Právě tím vstupem, kterému údajně měl Mnichov zabránit. Naděje i iluze skončily.
Autoři erudovaně sledují den za dnem, události mapují na základě archivních pramenů i ohlasů v soudobém tisku, předkládají kontroverzní otázky, snaží se najít objektivní odpovědi, aniž by se nechávali strhnout jednostranným hodnocením. Kniha, obohacená značným obrazovým materiálem, nabízí zájemcům o nedávnou historii objektivní pohled na dosud nepříliš známé období našich dějin.
Knihu Druhá republika 1938-1939 autorů vydalo nakladatelství Paseka.
Zdroj fotografie: www.paseka.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Proudem vzpomínek s Vladimírem Kořenem
Můry noci a jiné horory let 1870-1912
Žena miluje děti, a tak si vysní Ďáblíka
Dubnové literární čtení
Breuer. Čech v Americe, kterého po letech objevili
Co mi vadí na fanouškovi Stephena Kinga
AI v rukou Martina Petišky
Knížka o Babičce a její autorce je mistrovské dílo
O mém vztahu k upírům
Krajina vlků – Místo činu: Rolava
Vinnetouův odkaz
Dokonalá vražda a jiné povídky Miroslava Macka
FOTOCITÁTY přímo z duše
Březnové čtení: Od napětí k vnitřnímu klidu
Sny podle Stephena Kinga
Kouřové zrcadlo – pátrání po tajemném artefaktu pro Rudolfa II.
Mácha neumře
Historky z podsvětí filozofie s nádechem popkultury
Václav Křivanec a jeho čtyři bestsellery
Tarotové krajiny pro tiché a přemýšlivé vykladače
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.