Na půdě Literární akademie J.&Skvoreckého jsem se ocitla na jedné Vaší přednášce, která mne velice upoutala širokým duševním rozměrem. Ezoterika, kosmologie, alchymie, taková slova zaznívala z Vašich úst, tím vším se tedy zabýváte? A přitahovaly Vás principy kabaly, vztahy jednotlivých věcí a zákonů mikrosvěta a makrosvěta, vždy, nebo jste se k nim jaksi přichomýtla spíš náhodou - a stanula před nimi v úžasu?

Ona zaznívající slova znějí exoticky jen proto, že byla bolševickým materialismem zapovězena. Jde ale především o změnu zorného úhlu a vykročení z mechanického dualismu a vůbec hmotařství, podle něhož lze k vesmíru něco přidat, nebo z něj něco ubrat. A to prosím téměř 2300 let před Buddhou a téměř sto let před geniální Einsteinovou teorií. Nově objevené staré principy mi už v pubertě otevíraly svět a usnadňovaly pochopení života. Patřím ke ctitelkám esoterických věd, ale do jejich hluboké znalosti mám daleko. Ale jsou tu jiní, kteří nahlédli a znají - a ti vydávají knihy...

Uznáváte křesťanství? (Někteří dnešní křesťané např. popisují svou víru v Boha jako víru ve spravedlnost či jakýsi vyšší přírodní princip, nepředstavují si Boha jako bytost, která vše řídí.)

Křesťanství není ani vyšší ani přírodní - je to jen princip. Maskulinní, subordinačně zorganizovaný a troufám si tvrdit dávno přežitý princip. Jeho strukturu obkreslil Platon podle organizační struktury spartských vojsk. A použil v Ústavě. Podle ní pak byla zorganizována a ustavena církev obecná čili katolická. Její základní rysy vládnutí převzal bolševik. Je to svým způsobem geniální model - jde-li jen a jen o to, získat a udržet moc. A manipulovat lidmi. Rozdělit je, trestat a krmit. Stalin, Hitler i Vatikán přisuzovali svým mocenským organizacím věčnost. Nesmrtelnost. Na věčné časy a nikdy jinak. Společný rys megalomanie, protože už ve třetí třídě děti vědí, že co vzniklo, zákonitě musí zaniknout. Těch společných rysů je až hrůza. Jen si všimnout - ale to mocenské organizace shodně zakazují - shodně se distancují od své podstaty, protože zaprvé a především je třeba dostat se k moci, že ano. Shodně také staví na lidech samostatně nemyslících a slepě poslušných. Spolehlivých. Potřebují vojáky. Proč asi...

Na výše zmíněné přednášce mne také velice zaujala Vaše věta: "Lidstvo vyrábí umění jako včely propolis."

Propolis je léčivý. Umělci jsou užiteční své komunitě svou citlivostí: vnímají silněji a dřív než si odolnější typy něčeho všimnou. Proto nejvíc lékaři, a pak bankéři a sportovci apod. umění milují a potřebují: jejich práce se odehrává ve velmi tvrdé realitě, takže si velkou citlivost v životní praxi sami nemohou dovolit. Od toho jsou tu umělci jakožto tvůrci rekonstrukcí intenzívních situací a dějů...

Býváte označována za feministku. Bohužel je toto oslovení dnes chápáno pouze v negativním slova smyslu, jak ho vnímáte Vy sama a cítíte se opravdu být feministkou?

Negativní smysl tomu slovu dala jednak nevyspělost - přesněji primitivní arogance některých novinářů, kteří částečně skrze své omezení, částečně koupeni STB začali zvesela zesměšňovat vše femininní, aniž si zjistili, o co jde; potom: tzv. ženské organizace za bolševika v podstatě hlídaly ženskou populaci a udržovaly ji z dosahu vlivu na běh věcí: vaječníky, podprsenky, háčkování, domácí nudle - to byla témata, určená ženám, aby nestrkaly nos do rozdělování financí a politiku vůbec. Svaz žen mimochodem financoval Národní frontu: jako jediný směl podnikat, měl mamutí monopol na „ženské časopisy" , takže každá babička, štrykující podle koupeného návodu, podporovala bolševika. Já sama se za feministku považuju, protože 1/ boj proti mužům je dualistický nesmysl, 2/ svět je přetěžkán maskulinním, silovým, konkurenčním principem a třebaže obchodu to hoví, dětem ani přírodě ne; 3/ je mi jasné, že zvýšit vliv žen na běh světa bude proces velmi dlouhodobý, protože muži chápou moc jako kořist - ne jako odpovědnost - a jednak proto, že v autech, ve zbraních a v drogách je tolik peněz, že se pánům nebude chtít dovolit ženské populaci mít na věc vliv...

Můžete nám představit svou poslední knihu? Kdy vyšla a o čem pojednává?

Poslední knižní podoba textu je Banální příběh. Je to scénář - nejde o žádný literární výkon - jen informace o ději. O jedné životní zkušenosti: "být použita jako zelená karta..."


Děkuji za rozhovor.

Víc o kursu Literární akademie, na kterém A. Berková přednášela: (klikni)