Před sto lety zemřel jeden z nejvýznamnějších představitelů moderního umění Paul Cézanne, přezdívaný „otec moderního malířství“. Významně ovlivnil malíře 20. století, kteří čerpali inspiraci z jeho harmonicky jasných obrazů, jimiž se odpoutal od impresionismu a vytvořil osobitý klasický styl. V něm spojil malbu a kresbu a nově vyjádřil objem i obrazový prostor.

Paul Cézanne se narodil roku 1839 v zámožné rodině bankéře v Aix-en-Provence. Do roku 1852 studuje na gymnáziu, kde se potkává s Emilem Zolou. Jejich dlouholeté přátelství je ukončeno rozchodem v roce 1886, kdy Zola použil Cézannovy osoby a díla k vystižení typu zkrachovalého malíře v románu Dílo. První umělecké školení dostal na městské škole v Aix. Otec chtěl, aby syn pokračoval v jeho odkazu, proto začíná studovat práva. Ukazuje se však, že účty ho pramálo uspokojují a otec, ač nerad, mu umožňuje odchod do Paříže. Tam navštěvoval Académie Suisse na Ile de la Cité a studoval staré mistry v Louvru. Na akademii ho však nepřijali. Začíná se malování věnovat na plno, avšak není spokojen. Přemýšlivý Cézanne pořád hledá sám sebe. V 1869 se seznamuje s Hortense Fiquetovou, o tři roky později se jim narodí jediný syn Paul. V roce 1874 a 1877 vystavuje, jeho díla se však stávají terčem kritiky a posměchu. Raději na výstavy rezignuje a uchyluje se do samoty. Jen roku 1882 na přímluvu přítele Guillemeta vystavují jeden Cézannův portrét. Zklamán neuznáním svého umění se trvale usadí v Provenci a vášnivě se oddává malbě. Izolaci považuje za prostředek, jenž mu umožňuje efektivně pracovat. Paradoxně až v tomto období začíná být známý, vystavuje. 15. října 1906 při práci v plenéru náhle pozbývá vědomí. Po mnoho hodin leží v prudkém dešti. Když ho najdou, jeho stav je velice vážný a o osm dní později umírá ve věku šedesáti sedmi let.
Jeho posmrtná výstava v Podzimním salónu 1907 (56 obrazů) měla velký úspěch u mladých moderních malířů, jimž se stal vzorem. Většinu jeho obrazů tehdy vlastnil obchodník s barvami Otec Tanguy.

V raném romantickém období (1860 až 1870) namaloval několik barokizujících kompozic na mytologická a náboženská témata, řadu podobizen členů rodiny a přátel, první zátiší, na kterých ho přitahovala skutečnost, že nad nimi měl kontrolu, byla tu jen pro něj, nehybná a připravená. V nich ignoruje perspektivu i rovinu, tento přístup přejali později kubisté. Dále krajiny, malované v ateliéru podle skic, realizuje v tmavém koloritu pastózní technikou, při níž používá špachtle.

1872—74 pobýval Cézanne u Pissarra v Pontoise a u doktora Gacheta v Auvers. Pod Pissarrovým vlivem přejal impresionistickou světlou malbu barevnými skvrnami, Pissarro uvolnil jeho koloristický talent a pozorovatelský smysl a dovedl ho do plenéru. Nejvýznamnější obraz tohoto období, Dům oběšencův, vystavený 1874 na první výstavě impresionistů u fotografa Nadara, zakoupil hrabě A. Dona.

Po roce 1880 začalo nové Cézannovo období, v němž překonal impresionismus a našel svůj osobitý sloh; maloval krajiny s horou Sv. Victoire, jež dominovala městu Aix, zátiší, v němž dával přednost jablkům, protože se nekazila během dlouhého pracovního postupu, a podobizny přátel.

Postupně vytvořil klasický malířský styl, který obsahoval řád umění starých mistrů (P. Veronese a N. Poussina), a zároveň harmonické vyrovnání mezi abstraktní malířskou formou a optickými jevy přírody. Modelaci nahradil „modulací“ (Cézannův termín), tj. takovým řazením čistých barevných tónů v různých světelných odstínech vedle sebe, aby vznikl dojem prostorové hloubky.


S reprodukcemi některých Cezannových děl se můžeme seznámit v publikaci CEZANNE vydané nakladatelstvím ALPRESS.