Konec velkých prázdnin
13.01.2006
Jindřiška Kodíčková
Literatura
Fenomén emigrace je starý jako státy samy (nikoli tedy lidstvo). Proč se lidé rozhodnou opustit zemi, která jim byla kolébkou? Většinou tehdy, když se člověk v rodné zemi necítí bezpečně. Mezi příčiny patří přírodní katastrofy, války s jejími důsledky, bídná sociální situace, politický útlak, ale i pocit, že jinde mi bude lépe... Někdo prostě chce najít místo, kde létají pečení holubi do huby.
Emigrace představuje osobní, dalekosáhlé rozhodnutí, za něž člověk nese následky celý život. Většinou ovlivní i životy dalších. Problém není odejít, ale nemožnost návratu. V některých historických etapách je emigrace rozhodnutí skutečně nevratné (pobělohorská, poúnorová, posrpnová...).
Pavel Kohout ve své knize nastiňuje motivy a důvody odchodu za hranice. Na skoro osmi set stranách se odvíjí příběh čtivý, zajímavý, napínavý, psychologický, s detektivní zápletkou. Jednoho červnového dne roku 1983 dvanáct lidí začíná psát nové kapitoly svého života.
V mnohovrstevném příběhu čtenář sleduje příběhy rodiny úspěšného slovenského zubaře. Seznámí se s účastníky poznávacího zájezdu, někteří se rozhodnou zájezd opustit impulsivně po hádce s vedoucím, jiní na zájezd jeli právě za účelem emigrace, jako klavíristka Guttenbergová, jež v ČSSR nesměla vystupovat kvůli Chartě 77, se svým přítelem. Dramatickou cestu tunelem s nešťastným koncem zvolil herec Milan Čech s rodinou. Krkolomně neuvěřitelně působí útěk inženýra a světového odborníka přes sklo Karla Markalouse. Nečekanou situaci využije i Tono Vágner, vojenský zběh pohraniční stráže. Všichni se po překročení hlídaných hranic dostanou do uprchlického tábora a pak společně čekají v jednom z venkovských penzionů na azyl. Jejich osudy se tu protnou. Musí řešit překvapující situace, na které nejsou dostatečně připraveni. Náhlé prázdniny v životě, jejichž délku ani výsledek nemohou odhadnout ani ovlivnit, týdny a měsíce vynucené nečinnosti, hrdiny nutí k přemýšlivému hodnocení, smýkají jimi střídavě naděje i zoufalství. Ze vzpomínek i představ, ze zážitků tragických i komických vyvstává mozaika obrazů země, kterou opustili, i světa, jemuž se vydali.
"Příběhy jednotlivců se tady prolínají i křižují, setkávají i oddalují, vzniká celá řada nových osudů, nadějí, tužeb i zklamání. Široké spektrum lidských osudů podává plastický obraz doby a člověka v ní“.
Děj vrcholí 25. října 1983, kdy většina emigrantů z našeho příběhu dostane vytoužený azyl, představující klíč k nové existenci. Jen slovenská rodina neunese tíhu začátku a rozhodne se k návratu. Navrácených uprchlíků soudruzi okamžitě využijí ke komunistické propagandě.
V příběhu není příliš kladen důraz na souvislosti politické, ale na lidské, většina našich emigrantů neprchá z politických důvodů, ale z ekonomických či veskrze lidských a osobních. Neskrývá se zde nic propagačního. Pobyt v táboře či penzionu se stává i místem životních tragedií ze zmařených nadějí, jak ukazuje případ dlouholetého emigranta profesora Jeravého. Kniha ilustruje dopad na rakouské obyvatele v pohraničí, kteří z emigrace sice žijí, přesto k ní nemají zrovna vřelý vztah. Ne ke cti slouží některým lidem povýšenecké chování a xenofobie, jež začínají praktikovat okamžitě poté, co se oklepaly z traumatu příchodu.
Román určitě vzbudí rozporuplnou reakci. Příběhy se mohou zdát příliš unifikované, banální, vymyšlené, nepravděpodobné. „Příběhy našich hrdinů jsou psány ze zkušenosti, nejsou zkonstruovány, ale rozvíjeny ze situací a charakterů. Někteří začnou směřovat k propasti, jiní ke hvězdám, tak to prostě v životě chodí. Exil je pokračováním téhož národa na jiném místě. To znamená, že podle zákona velkých čísel je vzorek skvělých lidí, hajzlíků a lumpů v exilu zhruba stejný jako doma. Venku se to ovšem víc vyhraní.“
Knihu Konec velkých prázdnin Pavla Kohouta vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2005.