Za hvězdných nocí

Zlato už smývám,
doma, ve stínu,
potají skrývám je
k bledničkám podzimu.

Zlatý prach chladí
po nohách, do dlaní.
Otočily se zády
ty noci s hvězdami.


Bílé ráno

Dneska je Měsíc křehký jak láska,
sněhová oblaka odplouvají s ním.
Ranní mráz spinká v sedmikráskách,
z chuchvalců nebe je bílý dým.

Izabelinou promenádou zvoní listí,
kolik zde prošlo veršů, symfonií!
V podzimních kavárnách pro sliby příští
hrávají za okny tichou melodii.

Zdroj fotografie: archiv Nerawebu (autorem Renata Šindelářová)