A zasmějeme se tomu i ve hře Antonína Procházky S tvojí dcerou ne, v níž se odehrává paralelní příběh dvou zcela obyčejných manželských párů středního věku. Majitel neprosperující umělecké agentury s knihovnicí mají pocit, že se řítí do krize středního věku, život je v tahu a vyhlídky do budoucna taktéž nijaké. Manželka chce přidat vztahu na dramatičnosti, vyvést ho ze stereotypní nudy a tím předejít hrozícímu manželskému ochladnutí. Pomoci by mohli dávní přátelé, bankovní úředník s učitelkou, kteří žijí v zatím spořádaném vztahu. Samozřejmě netuší, že i jejich vztah kotví na nudě, zvyku, rituálech. Když díky okolnostem „ prozřou“, nastává mela. Z původní nevinné zápletky, kdy je postarší strýc Luboš požádán, aby občas dohlédl na dospívající Sandru v době nepřítomnosti rodičů, snažících se pracovat na záchraně manželství, vznikne krkolomný zapletenec nepředvídaných situací, útočících na bránice diváků vtipnými slovními přestřelkami.

Scéna se zahušťuje dalšími náhodně (Murphyho zákony dokonale fungují) vstupujícími osobami, které svou přítomnost zdůvodňují tak přesvědčivě, že jen vytvářejí odrazový můstek pro další gagy. Zvláštní osůbku, nezapadající do původní sestavy, představuje vystrašený zloděj, který přišel pouze poctivě krást a stává se nástrojem i zástěrkou všech a všemu. Vůbec nechápe, čeho všeho jsou ti slušní lidé schopni!

Skvělý text otevírá netušené možnosti i hercům. V režii A. Procházky skotačivá, zpočátku nic nechápající Sandra (K. Kaiserová) nakonec musí prokázat sílu mládí, aby zastavila běsnící kolotoč roztočený její matkou. V roli probouzejícího se, druhou mízu chytajícího strýce Luboše, exceloval Petr Nárožný. Jeho pozvolný přerod ze sucharského, povinnosti přesně plnícího úředníčka v mladistvého sportovně poskakujícího tennagera se spoustou kovu v těle, objevujícího kouzlo poezie i diskoték, je prostě bezchybný. Dokonalé varování pro muže: Na vás taky dojde! Přestože jeho lidská situace vzbuzuje spíš politování, zde omládlému Don Juanovi fandíme. A vidět usedlou, láskyplnou tetu z mateřinky N. Konvalinkovou oděnou v těsnou černou kůži dominy, svižně práskající bičem a lákající svého podivně se chovajícího manžela k hrátkám lásky, stojí za všechny peníze. Co všechno žena dokáže pro svého muže udělat! Skvělý výkon podává i L. Juřičková, jejíž nespokojenost s manželem rozpoutala nevinnou hru „Škatule, hejbejte se“! Zmatený Rudla Pavel Kikinčuk se zpočátku nechává vláčet událostmi, protože vůbec netuší, že právě on, údajně vhání manželství do stereotypu. Česťa v podání Antonína Procházky, čestný zloděj, vzbuzuje velké sympatie diváků.

Hra se zalíbí všem, kteří mají rádi divadlo nezáludné, otevřené situace, takové známé, přesto k nevymyšlení. Prostě příběhy, jenž píše sám život. Pohlédnout na ně skrz zrcadlo smíchu, uvědomit si, že ne vše, co vypadá černě, skutečně takové je. Trochu náhledu nad smýkajícím žitím nezaškodí. S humorem a láskou se i skály dají přenášet.

Antonín Procházka - herec, dramatik a režisér se narodil v roce 1953 v muzikantské rodině v Kroměříži. Z recese se přihlásil na DAMU a byl přijat. Klaunské schopnosti prokázal již v absolventské roli Klubka ve Snu noci svatojánské. Do souboru plzeňské činohry nastoupil hned po absolutoriu v roce 1977. Následuje galerie téměř šedesáti postav širokého žánrového spektra. Hostoval v Národním divadle v Praze. Na svém kontě má řadu filmových a televizních rolí, spolupracuje s rozhlasem. Stačil si uskutečnit studentský sen - autorské divadlo. Napsal třináct divadelních her (např. Klíče na neděli, Derniéra, Věrní abonenti, Holka nebo kluk, Ještě jednou, profesore, Přes přísný zákaz dotýká se sněhu atd.). Některé byly zfilmovány a hrají se i v zahraničí. Režíroval v mnoha českých divadlech. Píše výhradně komedie, protože je přesvědčen, že "nic jiného neumí" a ví, jak je pro každou dobu smích nutný.

Představení uvádí Agentura Harlekýn.

Zdroj fotografie:www.infonoviny.cz