I když život tuto verzi nepřipouští, pokusili se studenti 4. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU alespoň naznačit, jak by to mohlo vypadat, kdyby... V trochu futuristicky pojaté scéně Petry Mládkové, bohatě využívající zdvihacího zařízení a dalších prvků dnešních možností techniky, vytvořili zkušebnu života. Její obsluha je jednoduchá a pokud se adeptovi příliš chvějí rozrušením ruce a vstupní manipulaci nezvládne, napoví elektronický hlas. Zákazník navolí situaci, odlehčí platební kartě a vzhůru do virtuálního života. Hru lze ztížit nebo i naopak, dle gusta či nervů. Po proběhlé události zařízení účastníka vyplivne, vyždímaného jako citron. Svědomí odlehčil, spoustu kroků třeba ušetřil.
Lze tu za pakatel pochopit, jaké city vzbudíme u přítelkyně, když ji pod tlakem hryzajícího svědomí sdělíme, že se s ní již několik dnů dělíme o jejího přítele.
Co asi cítí manželka, jež sice nerozumí vašemu polehávání doma a vysedávání nad perlivým mokem v hospodě, nedisponující časem a porozuměním k pánu tvorstva, neboť ji zavalují takové prkotiny, jako uklízení, vaření, nakupování, praní, úkoly s dětmi, dokonce i zaměstnání....co kdyby si čas lépe zorganizovala...?
Jak se seznámit s dívkou, co stojí za tím krokem do neznáma? Vše lze nacvičit v různých variantách, nic není nemožné. A tak zkoušíme jednu životní etudu za druhou.
Zajímavá sonda do lehkovážně pojatého života. Skvělý nápad, jenž umožní další rozvíjení námětu a nové herecké variace. Nápadité scénické provedení, svižné střídání invenčních momentů. Výstižná hudební i pohybová kulisa ilustruje skoro robotový ráz celé hry. Studenti si krásně hráli, posouvali po šachovnici života figurky osudu s cílem hledat a pochopit.

Cestu žitím představení pochopitelně neulehčí, ani nenaznačí. Malinko však pootevře dveře do svědomí, norem, etiky i morálky, nutí k zamyšlení. Poučením by mohlo být třeba umět napočítat do pěti, než se definitivně vykročí. Jak je známo, život dvě šance nedává, ale výběr umožňuje. Pokud hra vyvolá pocit, že přísloví „dvakrát měř, jednou řež“ je dosud aktuální a platné a vyplatí se dle něj řídit, snad splnila svůj účel.
A kdyby ne? Hezky strávený večer při fantazijní autorské hře stojí za to. Zatímco na pantomimických výrazech lze ještě pracovat a pilovat je, významový kruh konce se začátkem se beze zbytku propojil.

Na scéně se představí Martin Bohadlo, Dan Čech, Miřenka Čechová, Svatava Milková, Barbora Popelková, Petr Reif, Jakub Slach, Jana Šteflíčková, Milan Tomáš a Jana Vanýsková, většinou zahaleni v kapucích a při pružných výměnách a rychlých převlecích nelze nikoho moc přesně identifikovat, tudíž vyzvednout ani zatratit. (To druhé samozřejmě nepřichází v úvahu!)

Představení, součást české části česko-kanadského projektu Umění žít, navazuje na předešlé úspěšné divadelní spolupráce na téma: Muž a žena (1999/2000), Já a ostatní (2001/2002) a Mýty, které nás spojují (2003/2004). Na dvou posledních spolupracoval Jiří Havelka, jenž režíroval i tuto hru. Upozornil na sebe již během studií, pro školní scénu DISK v roce 2001 připravil vlastní autorskou adaptaci knihy Adolfa Branalda o průkopníku české kinematografie Janu Kříženeckém (Pan Nula), později dávána v Studiu Ypsilon.

V sobotu 14. ledna se v pražském divadle DISK uskutečnila premiéra kolektivní hry Člověče, zkus to!