***

Kriminalizací potratů se vracíme kamsi do středověku. Označí-li totiž někdo potrat za vraždu, měl by si prvně objasnit, co vlastně taková vražda znamená. Předpokládám, že dnešní společnost nefunguje na principech, kdy těhotenství je vůle boží, tudíž matka jakéhokoliv věku musí své dítě donosit a přivézt na svět, což je principielně k nenarozenému dítěti velmi nezodpovědné. Lze totiž rodit děti jak na běžícím pásu, ale kdo zaručí, že jim matka zajistí základní lidské potřeby – stravu, střechu nad hlavou a oblečení? Ještě na počátku minulého století děti v početných chudých rodinách trpěly nedostatkem a podléhaly často nemocem. Dětská úmrtnost šplhala do varovných výšin a dokonce se s ní už předem počítalo. Heslo té doby znělo : „ Míti, co nejvíce potomků, aby aspoň jeden z nich přežil a mohl se ve stáří postarat o rodiče.“ A k tomuto zákonu džungle o přežití se chceme opět vracet?

Snad proto mě napadá otázka - Je větší zločin ukončit těhotenství, nebo přivést na svět dítě, s vědomím, že se třeba nedožije dospělosti a že mu coby matka nemohu zajistit základní potřeby?

Někomu může připadat toto srovnání s minulostí zcela nesmyslné. Nicméně podívejme se, kolik zanedbávaných dětí žije mezi námi, dětí týraných, jejichž utrpení končí smrtí, v lepších případech v dětském domově. Mnoho kojenců připraví matka o život záhy po narození, či je někde odloží. Samozřejmě existuje antikoncepce, ale ještě dnes se najdou ženy, pro které je antikoncepce sprosté slovo a proto pro ně zůstává potrat řešením a můžeme jen děkovat těm, které v sobě naleznou tolik odpovědnosti a potrat podstoupí. Nebo ženy, oběti znásilnění, kolik dětí by se z těchto tragických událostí mohlo narodit, kdyby ženy neměly možnost interrupce? A co případy, kdy ultrazvuk odhalí nějaké vážné vrozené vady. Je lepší zaplňovat ústavy postiženými jedinci, nebo včas je na svět prostě nepřivést, když je stejně čeká utrpení a odtrženost od reálného světa? Navíc určité procento žen otěhotní i přes užívání antikoncepce. Takový plod je většinou poškozený a může ohrozit zdraví samotné rodičky. Kdo by těmto ženám pak platil alimenty - firma vyrábějící antikoncepční přípravky, co selhaly?

Interrupce není tedy žádná vražda, ale v mnoha případech jediné rozumné východisko. To si musíme uvědomit. Nemá smysl rodit děti za každou cenu, ačkoliv porodnost v posledních letech klesá. Příčiny poklesu ale musíme hledat v naprosto jiných sférách, než se pokoušet o umělé udržování porodnosti zákazem interrupce. Příčiny tkví v ekonomické situaci naší země, ve špatných podmínkách pro mladé rodiny, neexistence fungující bytové politiky a v neposlední řadě každá žena ví, že s dětmi ji nikdo nezaměstná, nebo bude práci hledat velmi obtížně. Proto by se měl stát spíše starat o odstranění těchto reálných příčin, než hledat chimérické důvody a bránit tím ženám rozhodovat o jejich nenarozených dětech.

Jediné za co lze bojovat, je informovanost mladých dívek o metodách antikoncepce, jejíž užívání může zabránit mnohdy naprosto zbytečným interrupcím. Ostatně již ve starém Římě používaly ženy antikoncepční tělíska a ve starém Egyptě kolem 1350 př.n.l. se objevily záznamy o prapředkovi dnešního kondomu. V 16.století používali muži plátěné pouzdro jako ochranu před syfilidou a v 18. století se kondom stal oblíbeným antikoncepčním prostředkem.

Historie jasně ukazuje snahu ženy rozhodovat o tom, kdy a jak bude mít dítě a toto právo by mělo být v 21. století, kdy rozvoj kvalitní antikoncepce kráčí vytrvale kupředu, zachováno.