Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Umění prostého života? Návod k použitíKdyž baron práší po MosteckuUkrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na NetflixuTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara Dvořáka
Výřez ze hry: "Na samý vrchol svatovítské katedrály vyšplhal prezident Klaus. Nyní nemůže pochopit, že výš a dál už to opravdu, ale opravdu nejde!"
Politická satira se v našich divadlech často neobjevuje. První vlaštovka přiletěla do divadla Rokoko v podobě satirického kabaretu hry Ivy Klestilové Má vlast.
Nad naší politickou scénou se již dlouho stmívá. Přesto veškeré temné kroky, jenž naši politici činí, jsou vedeny těmi nejmírumilovnějšími, nejlíbeznějšími a nejláskyplnějšími motivy. Alespoň tak naši zastupitelé vysvětlují vše, co vyplulo na povrch zakalené politické stoky a nepodařilo se dostatečně utopit, nebo jinak zamaskovat až do doby, než aféru předčí jiná, stejně podlá záležitost.
Hra mapuje českou politickou scénu přibližně od doby, kdy se zrodila velká láska mezi Standou a Šárkou, katapultující mladý, krásný a perspektivní pár do nejvyšších sfér. Vrtkavá Fortuna (chudobný strýček, voják z povolání v.v.) podstrčila naditou igelitku do rukou naivního předsedy vlády a umožnila mu řešit bytový problém.
V průběhu hry odhalíme alespoň kousíček tajemného, co skrývají rozlehlé paláce Strakovky či sály parlamentu. Něco ale závoj temnot nevydá. Např. Krejčířův žralok nepromluví a nepromluví, statečně přečká hanebný výslech páně Bublanův. Konec konců ani sám Krejčíř není tak zlý, vždyť v dalekém a smutném exilu myslí nejvíce na přestárlé české umělce a zcela zapomíná na svých 60 melounů.
I když jde o rovnocenný kolektivní herecký výkon, vyzdvihnout zaslouží Bob Klepl. Ve vážně komických rolích tří předsedů i bez přílišné parodie a imitace odlišuje spokojeného důchodce Zemana, asketického Špidlu klusajícího do Bruselu i hřmotného buldozera Paroubka s nezbytnou pihou krásy na tváři, ve vypjatých situacích připomínající rétorikou Jakeše.
Souboj (zatím) vítězný striptér narcis Rath versus znechucený narcis Klaus je běh na dlouhou trať. Klaus má dost těžkou pozici i zde, jen vzdáleně na videu komentuje vývoj, přesto jako bůh Janus svým straníkům nastavuje dvě tváře. Čeká na svoji příležitost. A ta opravdu, ale opravdu přijde. Zatím i jeho dráždí silácká gesta Topolánka, málo podložená rozumem. Vystoupí tu i nejčestnější politik Mirek Kalousek, který řeší dilema, proč má rád jen Mirka Kalouska.
Představení končí nečekaně (na rozdíl od pohádky, kde dobro zvítězí nad zlem a viník je spravedlivě potrestán). Zde všichni společně spokojeně zkorumpovaní kráčejí do dalších politických šarvátek. Baví je to! Ale co si má počít obyčejný volič? Kdo mu zaručí, že za pět let těch s igelitkami pouze nepřibude? Epilog bezvýchodnosti se ztrácí v jásavých nadějných tónech vlastenecké hudby českých velikánů...
Autorka, jež je nadšena současnou politickou scénou, jelikož ji nabízí nepřebernou studnici nápadů, si nic nevymýšlí, nepointuje, nekouzlí žádné metafory ani jinotaje, pouze věrně zapisuje výroky, jimiž nás prostřednictvím médií krmí čestní a čistí straníci. Stačí vnímavě a citlivě reflektovat dění. Výsledný krkolomný příběh se tvoří jaksi mimo nás i naši vůli, kolikrát vysoce stoupá i nad naši fantazii. Otázky si divák klade ze z7hlédnutého dle svého naturelu. I když nejvíce zobrazených figur vlastní růžovou socdemáckou legitimaci, hra upozorňuje na neuvěřitelné zázraky dějící se politikům všech stran. Že takové štěstí nemá řadový občan, je nabíledni.
V režii Thomase Zielinskiho a Tomáše Svobody hraje, zpívá, tančí v rytmu spartakiádních poupat a doslova třeští celý soubor divadla, včetně režisérů: Bohumil Klepl, Petr Lněnička, Václav Mareš, Jelena Juklová, Jan Bidlas, Ivo Šmoldas, Jana Stryková, Alena Štréblová, Tomáš Matonoha, Jiří Hána, Hynek Chmelař, Dan Dittrich, Kryštof Hádek, Leoš Noha, Jan Plouhar, Dana Batulková, Vladimír Čepek, Tomáš Svoboda, Veronika Koudelková, Jana Burianová Thomas Zielinski. Prostě každý, kdo má ruce a nohy.
Protože dny souboru, stejně jako současné politické scény, jsou pomalu sečteny, hrají s vervou a jásají nad groteskním podobenstvím, což divák neskonale ocení. Hra patří mezi vysoce aktuální, otázka zní, jak dlouho. Tady spíše záleží i na aktivní tvořivosti politiků, kdy svými dalšími činy zastíní dnešek. Politika česká, křišťálově čistá groteska?!
Divadlo Rokoko v Praze uvedlo hru Má Vlast 4. února.
Zdroj fotografie: http://www.rokoko.cz
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.