***
Diskriminace je slovo bohužel velmi zprofanované, přesto pro to, co se poslední dobou děje při přijímání žen do zaměstnání, jsem nenašla jiné vhodnější pojmenování. Pokud se uvádí, že ženy obvykle dostávají menší mzdu, je to pravda s níž se většina z nás smířila a známe ji z běžné praxe. Přesto tento fakt není tak ponižující jako to, čemu je žena podrobena u přijímacího pohovoru u většiny firem. Ačkoliv se správně nesmí žen u pohovoru nikdo ptát, kdy bude mít dítě a kdy se vdá, obvykle to patří k jednomu ze stěžejních dotazů. A kdyby tomu navíc firmy nedávaly žádný význam, nebudou se na to dotazovat.

Bohužel se najdou i tací personalisté, kterým nestačí odpověď ne, ale začnou spřádat budoucnost dotyčné slovy – Vy říkáte ne, ale nikdy nevíte, vdáte se a pak nám odejdete. Nakonec ještě, že nevyzvídají sexuální aktivitu uchazeček, ale třeba i toho se jednou dočkáme. Slyšela jsem o případu, kdy na půdě renomovaného mobilního operátora na uchazečce vyzvídali její touhy po mateřství a nakonec ji odrovnali otázkou, zda vůbec bere antikoncepci. Tudíž vizí, že žena po dvacítce je potencionální rodička, trpí mnoho firem. Samozřejmě existuje alternativa – neodpovídat, nicméně, pokud žena opravdu shání práci, něco takového si nemůže ani dovolit, notabene by okamžitě upadla do podezření, že buď pod srdcem nosí dvojčata, nebo je přeoperovaný chlap.

Když zhodnotím zkušenosti své a svého okolí, mohu lehce charakterizovat pohled firem a jejich personalistů na ženu. Do dvaceti je moc mladá bez zkušeností. Nikdo se jí na děti a rodinu nevyptává. Prostě „kuřátkem“ právě opuštěným „školním zázemím“. Po dvacítce ale už nějaké pracovní zkušenosti přišly, ale začíná hrozit, že se dívka vdá a otěhotní. Čím víc se blíží magické pětadvacítce, tím jsou dotazy na toto téma u pohovorů častější. Pokud se v tomto období vdá, dostává se do fáze hůře zaměstnatelných žen. Firmy totiž u těchto žen spatřují vážné riziko mateřství a jednoduše o takové pracovnice spíše nestojí. Ovšem ještě horší etapa nastává po pětadvacítce. Dívka svobodná si sice hledá přeci jen snadněji zaměstnání, přesto je pro personalisty věkem podezřelá a neperspektivní. Často se jí proto vyptávají, zda bydlí u rodičů a zda má vážnou známost. Vdané ženy se pak mohou přímo se slušnou prací rozloučit. V každé firmě je upozorní na to, že jako vdané a s třicítkou na krku budou mít jistě brzo děti a proto by nejraděj slyšeli na rovinu termín porodu. O vdané ženy v tomto období se personalisté jednoduše nezajímají.

Nechala jsem si sama poradit, co mám odpovídat na otázku týkající se mateřství. Personální odbornice z jakési zprostředkovatelské agentury mi doporučila, ať říkám – děti neplánuji. To ale v reálu vůbec nezabírá. Jediné, co snad zabírá je tvrdit, že nemůžete mít děti. Žena musí ale počítat s komplikací, že takto upadne u dotyčné firmy do podezření ohledně vlastního zdravotního stavu. Účinná odpověď tedy asi neexistuje.

Pokud je žena vdaná a bezdětná, jakousi malou šanci na získání zaměstnání má. Žena s dětmi je na tom podstatně hůř. S jedním dítětem hrozí, že si brzo pořídí druhé a když už dvě má, personalisté ji s oblibou deptají tím, kdo je bude hlídat, až onemocní. Pochopitelně ženy -matky si tím pádem nechají na pracovišti líbit mnohé, protože se děsí ztráty zaměstnání, nebo si pamatují, jak obtížně ji hledaly. Dlužno dodat, že firmy s oblibou této skutečnosti zneužívají. Když konečně děti odrostou, už je žena matka moc stará na to, aby ji někdo někde zaměstnal.

Pokud předchozí jmenované fáze pracovního života ženy hovořily o horší zaměstnatelnosti, tak ženy po čtyřicítce jsou prakticky nezaměstnatelné. Inzerce hýří mladými kolektivy a požadavky na věk uchazeček – do 25 let, ale málokde se objeví podmínka střední věk, či zralá osobnost.
Nejhorší na celé věci je, že všichni o této diskriminaci ví, přesto s tím nikdo nic nedělá. Ženy se tím musí podrobovat zbytečnému stresu a ponížení. Nesympatizuji nijak s feministkami, přesto bych všem mužům podílejícím se na tomto tristním stavu, přála jednou zažít u pohovoru to, co ženy na něm čeká skoro pokaždé.

Dokud nebudou odpovědní lidé za tento přístup nějakým způsobem potrestáni, nic se nezmění. Oni totiž přesně ví, na co se nesmí ptát, ale protože jim žádný trest, nebo újma nehrozí, klidně se vyptávají dál. A ženy si nakonec stěžovat nebudou, ony totiž zaměstnání potřebují.