Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Dítě prachu zrozené ve válceDojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara DvořákaFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Strhující výkon – Andrew Scott ve hře VáňaLéto v sítiEvoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikaceKdyž si lze koupit nadějiZáří v kniháchKouzelnická rodinka již brzy na plátnech kinLovecraft očima Michela Houellebecka
Euripidova hra Orestes z roku 408 př. n. l. je jedním z mála hraných dramat tohoto antického klasika; vypráví o dětech krále Agamemnona Orestovi a Elektře. Orestes, naváděn sestrou Elektrou, zabil svou matku Klytaimnestru, aby tak pomstil vraždu otce. Splnil tím sice Apollonovu věštbu, ale po vraždě se propadá do šílenství a nemoci. Obec je odsoudí k smrti a v zoufalství se rozhodnou zabít Klytaimnestřinu sestru Helenu a přepadnout palác. V ponurém vraždění je zastaví až bůh Apollon.
I když fenomén terorismu se dnes všudypřítomně vznáší nad celým světem, nedomnívám se, že je správné roubovat ho na všechna divadelní představení (nejen ta), kde se mihne násilí. Pravda - šikana, terorismus, mobbing, zlý náboženský fanatismus a další současné negativní společenské jevy mají určité společné kořeny. Pojem terorismus však nelze přímo spojovat s antickou hrou. Tehdejší autoři sledovali „to“ temné v životě a zobrazovali na věčném souboji srdce a rozumu. Na jeviště předkládali lidská dramata v podobě společenských hádanek a umožnili tehdejším, jistě velmi vnímavým divákům, hledat odpovědi a řešení. Někomu svitlo a třeba v osobním životě k nějaké změně dospěl. Koneckonců je lepší, i když ne snazší, začít u sebe.
Divadelní hra Orestes tedy spíše než o dnes zprofanovaném terorismu vypovídá o koloběhu pomsty. Na principu označit viníka a ztrestat ho, je založena vražda Klytaimnestry, Agamemnona a můžeme směle postupovat do historie tohoto prokletého rodu, abychom rozmotali klubko spravedlivých vražd (vždyť po právu trestám nehodného) a zároveň zjistili, že začátek asi neexistuje. Další problém jistě nastane, když budeme přemýšlet, zda oběť skutečně nehodná byla. Stačí jiný zorný úhel, trochu emocí a máme další začátek vhodný pro spravedlivou pomstu. Hra vypovídá o tom, že vraždu, která se už jednou stala, nelze odčinit další vraždou, tak se svět vyléčit nedá.
Ve hře Euripides se nabízí ještě jeden otazník. Proč se děti odhodlaly k vraždám? Chtěli jen pomstít smrt otce? Proč se ale vrhly na další oběti? Jistě si mohly vykonstruovat jejich viny, při troše snahy to není nepřekonatelný problém, osočit lze kohokoli i bez důvodu. Ale ony se jen strašně bály, bály se smrti, kterou navíc nepovažovaly za spravedlivý trest. Ale hlavně se jen! bály a zemřít nechtěly. A tak se zrodí další nebezpečný plán. Zabijeme toho, kdo nám nyní o život ukládá. Zachráníme se a konečně nastolíme mír a klid. Že by nakonec přece jen maličké semínko terorismu? Jaké plyne poučení? Nebezpečný je bezmocný strach. Ze strachu útočíme, což sledujeme i v živočišné říši. Ale jen člověk dokáže dokonale přetavit a zapojit do čistě individuálního strachu kolektivní aktivitu.
Divák při hře sedí velmi blízko hercům, hranice mezi jevištěm a hledištěm je natolik nevýrazná, že je bezprostředně vtažen do děje, stává se jeho součástí. Hmatatelně prožívá bolestný tep rodící se viny, rosí se mu čelo při domýšlení následujících událostí. Přemýšlí, jak by se zachoval a zda správně. Autentičnost představení umocňuje živá hudba, hořící pochodně, náročný antický text podaný s citem a vroucností. Sám divák se ocitá v časoprostoru vzdáleném skoro dva a půl tisíce let, a obává se, aby i na něj neukázala ruka spravedlnosti. Herci podali strhující výkon, obnažili svou duši na hranici intimity a zároveň nabídli silný umělecký zážitek.
Představení v DISKu vždy znamenají zvláštní prožitek. Určitou nezkušenost herců silně překrývá touha hrát, nořit se do postav s vervou tak neobvyklou, že výsledek je více než vzrušující.
Inscenovanou řeckou tragédii uvádí od 11. února pražské divadlo DISK s využitím překladu tlumočníka klasických děl Rudolfa Mertlíka na scéně Michala Syrového, v kostýmech Malgosie Turzanské a s hudebním doprovodem Václava Kořínka. Pod režijním vedením Petra Mikesky hrají M. Badinková, J. Panzner, J. Holík, M. Dalecký, H. Hornáčková, B. Janatková, V. Štulc, J. Nováček, J. Horák, M. Podolková, D. Šoltýsová.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.