Dnešní náctileté toto datum zřejmě neosloví. Ovšem jejich rodiče a prarodiče naopak při myšlence na MDŽ poněkud zjihnou. Nejeden podnik v sedmdesátých a osmdesátých letech se otřásal za bujarého veselí svých zaměstnanců. A zasvěcená dítka normalizace věděla, že ten den přijdou rodiče domů velmi pozdě. Pozdní příchod rodičů potomstvu obvykle nevadil. A proto opravdovým a doživotním traumatem se pro některé z nás, tehdy školou i školkou povinné, staly přípravy na MDŽ.

Já umělec, ty umělec

Nevím, kterého pedagoga napadlo, že již od útlého věku musely všechny děti vyrábět přáníčka pro maminky k MDŽ, s narůstajícími léty se kladl důraz na jejich kvalitu. Přáníčka se známkovala a největší frajeřina byla, pokud se podařilo sehnat fotografa, který zručně fotil dítka s účesem ála hrnec a žáčci poté rozechvělou rukou pod svou podobiznu psali krasopisně – Milé mamince Janička 2. B.

Jistě se najdou spoluobčané, resp. maminky, které by podobné klenoty našly ve skříni. Bohužel v okamžiku, kdy se měl našinec spolehnout na vrozené výtvarné schopnosti, výsledky vypadaly různě. Kolik nepovedených kytiček ulehlo na dno odpadkového koše, nelze zpětně vyčíslit. Každopádně školkou protřelým jedincům se začala stahovat oblast žaludku preventivně od prvního března. Nehledě na vzrůstající nároky soudruhů učitelů na rozsah a myšlenkovou náplň textu, jíž klidně ztrestali i nedostatečnou. Tuto pseudovýtvarnou zrůdnost bych zařadila někam mezi malbu květnových šeříků a tanků. Jednoduše politika udělala z MDŽ povinnost a povinnost je zrádná.


Slavím, slavíš, slavíme

Samozřejmě pro ženy přijímací dary, a na obrazovce sledující vystoupení Karla Gotta (ten je podle mě symbolem těchto oslav) a jiných zpěváků, mohlo být příjemné na chvíli zapomenout a zaradovat se za peníze ROH (dnešním jazykem odborů, jinak Revolučního odborového hnutí), které podobné kratochvíle čile dotovalo.
Muži tím získali zástěrku k legálnímu opíjení se, kdy se mohli vymlouvat, že tím přece ctí ženu.
Televize opravdu nezůstala pozadu, a považovala bych za poučné a osvěžující vysílat každoročně sestřih předrevolučního „best of“ (tedy toho nejzajímavějšího), co k MDŽ kdy diváctvu předložila.

Musím přiznat, že ve vztahu k 8. březnu mě šokovala i vlastní matka, která ač nestraník a zarytý antikomunista, prohlásila něco v tom smyslu, že z určitého úhlu pohledu jí oslavy těšily, protože prý zažila v práci hodně legrace. Její kamarádka, našemu rozhovoru přítomná, jejím slovům bázlivě přitakávala. Prý podobné radovánky stmelovaly kolektiv a lidé se měli možnost blíže poznat. Někdy asi až moc blízko…

MDŽ lidem scházelo

Jsem schopná si na jednu stranu přiznat s ohledem na generaci našich matek a babiček, že právě ony tento svátek po roce 89 postrádaly, přeci jen je provázel značnou částí jejich života. A jakkoliv se nám může zdát obludný, symbolizoval vzpomínku na existenci matek, na nichž často leží tíha celé domácnosti a výchova potomstva.
Mimochodem podle výzkumu společnosti CVVM z května roku 2003 jsou rodiče velmi důležití pro asi dvě třetiny respondentů. A předpokládám, pokud by se výzkum veřejného mínění zopakoval v současnosti, dopadl by výsledek obdobně. Tudíž připomenutí významu role matky drobným dárečkem asi svůj význam stále má.

Nejsem si ale jistá, na kolik bujaré večírky dostanou prostor v současných firmách razících úplně jiný styl práce než před rokem 89. Firmy dají přednost spíše víkendovému body buildingu, než aby potěšily ženy pugetem a dobrým vínem.

Máte rádi MDŽ?

Nedalo mi to nezeptat se některých svých kolegyň z Nerawebu, zda i ony si připomínají MDŽ, resp. zda vyžadují od svých blízkých kytičku. A co jsem zjistila?

Renata Šindelářová jej neslaví, protože její okolí svátek považuje za socialistický, přestože ona sama by klidně i slavila z toho důvodu, že podle jejího názoru se role ženy často podceňuje.

Libuše Cortéz Čiháková pro změnu MDŽ nikdy neuznávala.

Martina Holánková k tomu dodává: „MDŽ jsem nikdy neslavila. Tento svátek mi nějak nepřirostl k srdci“.

Astroložka Dagmar Čapková téma uzavírá: " Na MDŽ mi nosí můj muž kytku, anžto jsme starší ročník a tam se MDŽ vždy slavilo. Jinak ho neslavíme."

A jak jste na tom vy? Slavíte či neslavíte?

Autor fotografie: Kisha