Mé těžké začátky, aneb intermezzo

Již jako pětiletá jsem tajně dopíjela lahve od piva, zjistila jsem totiž, že na dně vždy tatík něco nechá, a lahev neprozřetelně odloží do mé blízkosti. Rodičům chvíli trvalo, než pochopili, proč jsou lahve tak vzorně prázdné, a proč se občas podivně motám naší garsoniérou. K mé neradosti a po razantní slovní exekuci, kdy mě rodiče upozornili na škodlivost tohoto moku, aniž by mi objasnili, proč se jich ona škodlivost netýká, začali odstraňovat nádoby z hnědého skla na místa, kam jsem nedosáhla. Na základní školu jsem proto vstoupila coby naprostý abstinent.
Matně si vzpomínám pouze na dva excesy, jimž jsem přihlížela, a to když sousedovic šestiletý Jára dostal lok plzeňského aby se mu upravil žaludek a on vlivem nepozornosti dospělých vypil celý půllitr, a pak v sedmé třídě, kdy spolužáci ochutnávali před hodinou vzorky alkoholu, který přinesli na žádost učitelky k chemickým pokusům. Jára i spolužáci skončili pochopitelně řádně rozveselení k neradosti svých vychovatelů.
Na střední škole jsem pila z počátku jen coca colu, v mých sedmnácti letech se moji bodří bratranci rozhodli, že mě naučí pít pivo a naučili. Od té doby se stalo mým zřejmě doživotním přítelem. Ovšem nikdy jsem nedosáhla té úrovně, abych vysedávala v hostinci každý den a proto pro mě obě formy skautingu zůstaly a zůstanou zřejmě navždy zapovězeny, neboť tu první á la Jestřáb jsem zavrhla už dávno a po druhé netoužím.

Podle čeho poznáme pivního skauta?

My, obyvatelé hospod, je známe obvykle pod nálepkou štamgast, mívají své stálé místo a číšníky oslovují křestními jmény. Když náhodou někdy nedorazí ve „svou hodinu“ ke stolu, okamžitě vzbudí podezření, že buď onemocněli, nebo umřeli, nebo si našli novou ženu. Pivního skauta ale snadno identifikujete i na ulici podle poněkud rozšafného vzhledu. Chůzi mívá mátožnou, často zdánlivě nalomenou, tělo se mu zvláštně kloní k jedné straně, resp. má tendenci padat k zemi, což souvisí s počtem půllitrů v těle. Pochopitelně styl chůze se liší podle denní či noční doby. Skautovo oblečení není rozhodně úpravným stejnokrojem ale pestrou směsicí toho, co skříň dala. Oděv často zoufale volá po pračce, či žehličce, ale má smůlu. Častá přítomnost v zakouřeném prostředí vytváří na košilích letokruhy a na kalhotách fleky, poté, co jejich majitel nezachytil tzv. létající půllitr. Tma ale vše schová. Někteří spoluobčané si tyto pravověrné pivaře pletou s bezdomovci. Pivní skauti často ale žijí velmi solidně – buď ze sociálních dávek, či dokonce občas docházejí do zaměstnání, a buď okupují byt spolu se svou starou matkou, nebo s nešťastnou manželkou. Oboje jim zajišťuje slušné zázemí.

A co na to partnerky?

Dlužno říci, že část skautů celkem výhodně pojme za choť nebo si vybere za partnerku podobně stiženou ženštinu, to se pak plouží společně, zbožňují stejně oplzlé vtípky a většinou i stejnou značku piva. Kumpáni v hostinci tuto žínku vnímají bezpohlavně, tj. coby dalšího kamaráda do party. Někdy se stává, že jedna externistka se přiřadí sama ke stolu a postupně oblaží svou přítomností všechny štamgasty, obvykle ale stejně u jednoho zakotví a situace u stolu se zklidní. Pivem zmámení muži se dokáží totiž i kvůli takové dámě poprat.
Horší už to bývá s manželkami, které nevěděly, koho si vzaly, čili od svatby doufají v to, že manžel, místo večera v knajpě, s nimi zajde do divadla, nebo alespoň občas dohlédne na děti. Doufají zbytečně. Pro skauta jsou přeci nejdůležitější kamarádi a soudržnost s nimi a něžné pohlaví jim nesmí bránit v rozletu.
Bohužel skautingem trpí nejen rodina, ale hlavně sexuální život zúčastněných. Leckterý muž si myslí, že po sedmi pivech zvládne roli nadsamce, ale spíše se vysíleně svalí na gauč. Proto zůstává na manželkách, zda v tomto svazku setrvají, či nikoliv. Ty, které to snášejí léta, si rozhodně zaslouží obdiv.


Vymřou skauti?

Jelikož jsme národ postavený tak trochu na pivních základech a hospody pro nás znamenají společenský prostor, kde řešíme všechny podstatné problémy lidstva - od světového míru přes kvalitu travních sekaček až po Marylin Monroe, těžko můžeme tvrdit, že pivní skauting, jenž se pěstoval čile i za minulého režimu, zanikne a s ním i jeho vyznavači. Každopádně až příště půjdete do hospody, dejte si na štamgasty pozor, jejich létající piva někdy končí v klíně nás ostatních.

Pivu zdar!

Autor fotografie v úvodníku: Kisha