Hymna nabízí především pro „cimrmanology“ navyklou poetiku humoru inteligentního, který potěší hlavně ty, co při maturitě dávali pozor, a k tomu disponují dobrou pamětí. Nehledě na osvěžení si řady německých slovíček a frází, jimiž hra překypuje. Kdo němčinu zapomněl, nebudou mu některá místa připadat až tak vtipná. Zřejmě zde Smoljak operuje s obecnou znalostí jazyka našich západních sousedů.

Hlavní zápletka milostného vztahu českého chlapce Josefa (Petr Reidinger) a Němky Gertrudy (Sylvie Krobová), kdy ani jeden neovládá řeč toho druhého skýtá velmi mnoho komických situací. Čechovo já si Němka překládá jako ano, ale to ji nebrání, aby ho milovala z celého srdce. Každopádně na blízku často postává univerzální Žid a Gertrudin dědeček Mareš (Ladislav Smoljak), který nejenže ovládá dobře oba jazyky, ale především umění výhodně obchodovat. Domnívám se že zpodobnění tohoto Žida by mnozí příslušníci jeho národa vnímali negativně, naštěstí my rozšafní Slované se bavíme. Aby autor dokonal vliv němčiny na náš rodný jazyk, jeho Mareš všem oniká a stejně i jeho dcera vdova Mastílková (Doubravka Svobodová). A proto si Josef myslí, že Mareš stále mluví o jeho otci Kajetánovi (Marek Šimon), ač hovoří k němu. Mastílková pro změnu neovládá pořádně ani češtinu ani němčinu a díky ní si divák uvědomí, kolik německých slov čeština vlastně vstřebala.

Kromě toho, že je hra dobrou satirou na nesmyslné pseudovlastenectví, zároveň připomene Čechům, jak krásnou hymnu, která se objevila poprvé právě v dramatu J. K. Tyla Fidlovačka, máme. Během představení zazní rovněž v několika podobách, také se objeví hymna slovenská, zvláště její maďarská verze potěší, a v neposlední řadě i hymna ruská. Smoljak nám vlastně dává možnost srovnat hned několik národních písní najednou, z nichž ta česká jednoznačně vítězí. Až budete z divadla odcházet, určitě lépe pochopíte, proč při jejích tónech Češi žijící mimo domovinu slzí. Je opravdu dojemná, ale tím,že jí slyšíme jen při slavnostních příležitostech, většinou na její krásu zapomínáme.

Kdyby viděl Tyl, co tedy jeho kolega L. Smoljak z Fidlovačky stvořil, nezlobil by se. Přestože neměl jednoduchý život a své vlastenectví chápal poměrně vážně, dokázal se i zasmát, a tak by se cítil spokojen, že jeho text inspiroval jiného autora a ten ho přetvořil pro současné obecenstvo.


Nejbližší termín tohoto představení v Žižkovském divadle JC je v pátek 17. března 2006 od 19 hodin.

Zdroj fotografií: Žižkovské divadlo JC