Hanna neměla snad v žádném ohledu pěkný život. Vyrostla v sirotčinci, kde čelila útokům snad ze všech stran. Její život měl trpkou příchuť již tenkrát v Německu, když ji jistý kněz, už jako dívenku, sexuálně obtěžoval. Když se pokusila říct o tom svému okolí, byla potrestána ona a ne viník. Nikdo jí zkrátka nevěřil.

Neměla co ztratit a tak když se doslechla o tom, že v Německé jihozápadní kolonii Afrika hledají hospodyně a případné manželky, neváhá a plna nadějí se tam vydává. O všechny iluze a sny přichází ale záhy. Cestou ji znásilní a zmrzačí opilý důstojník, a to takovým způsobem, že nemá žádnou naději, aby si ji někdo pro jakýkoliv účel vybral.

I dále se jí dějí samá příkoří a Hanna je rozhodnutá se důstojníkovi, jež jí odebral veškerou podobu, pomstít. A to i smrtí. Nejsvětlejším místem románu shledávám právě bod, kdy se Hanna, ač zcela zničená a zdá se, že oprávněna k vraždě, rozhoduje tak neučinit a převýšit tak svého trýznitele.

Celá kniha je psána zvláštní metodou, kdy se z jednoho časového úseku dostáváme do druhého zcela nespojitě. Prostřednictvím románu máme skvělou příležitost proniknout do duše a uvažování zraněného člověka, přemýšlet o zlech, jichž jsou lidé schopni a naučit se jim účinně předcházet. A pokud je už pozdě, měli bychom se, podobně jako Hanna, naučit s plody zla žít a netrestat vinu tím, že se sami staneme viníky.


Knihu ODVRÁCENÁ STRANA TICHA vydalo v roce 2005 nakladatelství Alpress.

Zdroj fotografie: www.alpress.cz