Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara DvořákaFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Strhující výkon – Andrew Scott ve hře Váňa
Pokračování rozhovoru dvou redaktorek, Renaty &Sindelářové a Martiny Bittnerové. Jedna z nich se feministkou cítí, zatímco o druhé se to zase říká. Dva různé názory v úzké konfrontaci dokazují, že feminismus má mnoho tváří.
První část rozhovoru: (klikni)
R. &Sindelářová:
Myslím, že i když jsme dosáhly toho, že můžeme budovat kariéru a můžeme se stát pilotkami, je to jen polovina vítězství. Stejně v mužích – i díky výchově – zůstává hluboko v myslích zakořeněno, že žena musí takový úkol zákonitě zvládnout hůř, proto budí posměch či nedůvěru. Jako by žena měla jen dvě možnosti – buď se stát tvrdým "babochlapem“ nebo zůstat něžnou bytostí, která se nechá ovládat, nic mezitím. Nechápu, proč by ženy nemohly být tolerovány jako sice fyzicky méně zdatné a třeba i technicky méně nadané, zato citlivější a vnímavější?
A tak se dostávám k tomu, že já vnímám svůj feminismus především jako určité vyjádření nesouhlasu s tím, že spousta mužů se o ženách vyjadřuje jako o hloupých naivních husách, přičemž předpokládají, že žena se proti tomuto tvrzení nevzepře, poněvadž musí nutně stát v submisivní roli. To platí jak v pracovních, tak v soukromých vztazích.
Jsem feministka z důvodu, že stojím na straně slabšího. Ženy, kterou nepřijmou do práce, když je mladá, protože bude mít brzy děti. Ženy, kterou nepřijmou do práce, protože není dost atraktivní. Ženy, která dostane nižší plat za stejnou práci. Ženy, která musí zůstat s nemocnými dětmi doma, protože její manžel to odmítl s odůvodněním, že on si to nemůže dovolit. Ženy, která po práci běží nakoupit, pro děti do školky a pak honem uvařit, aby unavený muž měl teplou večeři. To není fér a ženy se prakticky nechávají jen díky vštěpeným zvykům a také kvůli své přirozené vstřícnosti a obětavosti vykořisťovat. Bohužel většinou nechápou, že pláč ani výčitky jim v tom nepomohou.
Souhlasíš s tím, že tento můj postoj tedy je určitá odnož feminismu, nebo myslíš že ne? (Protože já se jako feministka projevuju už tím, že když narazím na nějakého ješitného chlapa, který ženy shazuje, tak se okamžitě stavím do opozice. Irituje mě to.)
M. Bittnerová:
Ale já si nemyslím, že jsi feministka. Já na podobné situace reaguji stejně. Jenomže našinec neví, jaká je zkušenost určitých mužů s ženami. Značná část žen se jako hloupé a zdánlivě naivní husy chovají. Mám pro ně to již uvedené označení – éterická, opuštěná. Jednoduše řada z nich se do té role přímo stylizuje, protože se jim zdá asi jednodušší. A mužům to dělá dobře. Pokud nějaký chlap celý život potkává jen tyhle typy žen, nediv se, když si myslí, že ženy jsou prostoduché. A pak k nim tímto způsobem přistupuje, bohužel pro nás – ke všem. A když narazí na ženu, která se dokáže bránit a logicky argumentovat, berou to jako drzost. Bohužel doba odňala mužům jakési gentlemanství, muži nedokáží přijmout skutečnost, že by se k ženám měli chovat elementárně slušně, a ne jako k dobytku nebo sexuálnímu bezduchému předmětu. Myslím, že když odmítneš nějakému muži příspěvek a on zjistí, že jsi žena, může reagovat nepřiměřeně jen z tohoto důvodu, neboť jsi urazila jeho ješitnost. A přitom věřím, že kdyby tě stejný muž zahlédl coby pohlednou blondýnku někde v baru, bude se klepat, aby tě mohl pozvat na skleničku.
Za nejhorší považuji, že muži akceptují jen těžko fakt, že nemusíš být sumbisivní chuděrka, a můžeš být ženská ve své podstatě, tedy žádný babochlap, ale některé věci si nenecháš líbit. Jenomže muži od přírody nějak touží ochraňovat, a tím pádem ukníkaná chudinka v nich vzbuzuje pocit, že se musí o ní postarat, a ona cítí vděk i za to, a dává jej halasně najevo, že zaplatil složenku na poště, neboť to by ona přeci nezvládla. Vždyť si uvědom, kolikrát si už v životě od mužů slyšela vyřknout o nějaké ženě, jaký je to chudák, a když si k tomu přišla blíž, zjistila si, že žádný chudák není, spíše naopak. Ovšem značná část těchto žen nějak nutí k pomoci nejen muže ale i ženy. Co si myslet o matce, která nezvládne zjistit si základní informace o zdravotním stavu svého dítěte, a pak volá na všechny strany SOS s tím – já nic nevím, můžete mi prosím nějak pomoci a v podstatě přenáší svou zodpovědnost na druhé? Dítě takové ženy už odmala bude vychováváno k tomu, že maminka je strašně hodná, ale v tom hnusném světě se nedokáže orientovat, a pokud to bude dcera, přejme pravděpodobně tento způsob chování, a naopak syn bude tento typ žen vyhledávat. A i když je tato matka tvoje kamarádka, přestože ji na to upozorníš, zareaguje velmi uraženě. Víš, připadá mi to jako začarovaný kruh, nikdy nekončící kolotoč. Podle mě si všechno zlé lidi způsobují navzájem sami, a v případě mužů a žen a jejich úloze v životě i ve vztahu, to platí dvojnásob.
Zdroj fotografie: archiv Nerawebu (J. Rubešová)
Setkání v Praze (zleva A.Misař, M.Bittnerová, R.&Sindelářová)
Holky,
"Podle mě si všechno zlé lidi způsobují navzájem sami, a v případě mužů a žen a jejich úloze v životě i ve vztahu, to platí dvojnásob."
Tohle je poslední věta Martiny. Já to tak vidím i u vás. Obzvlášť, když se chce někdo jako feministka cítit, pak si asi sotva pomůže, než ona sama. A co se Martiny týče - kdysi mi tatínek říkal: "ber to tak, že lidi jsou strašný svině" (on se s výroky moc nemazlí). U tebe bych to tak viděla, protože to, co jsi uvedla, že tě tak někdo vidí? Věřím, že to jsou jednotlivci, člověk asi musí brát názor blízkých, na nichž ti záleží. Tam už by to byl průšvih. Nedávno mě potkala taky hláška na moji adresu, která mi nebyla vůbec příjemná. Bála jsem se, že nebudu spát a ono to šlo nakonec i celkem snadno (možná proto, že dotyčný chtěl asi svým výrokem zpochybnit co dělám, nebo nevím, co tím chtěl říci), protože to byl výrok, který mě potkal poprvé za dva roky. Dopomohla tomu i poznámka mi hodně blízkého člověka, že kdyby nebyl nějak zakomplexovaný, nikdy by to neřekl někomu, koho nezná, že to muselo být cílené. Což asi platí i v tvém případě. Máš názory ženské a pevné. A správný chlap má rád správnou ženskou. A člověk se musí držet správných lidí a ty, řekněme, naladěné na jinou notu vyfiltrovat, jinak by ses zbláznila. Vím, že ti to dojde možná tak do paty a dál ne, ale stokrát nic umořilo vola, tak se tím nenech převychovat. Pro Renatu: zajímají mne i bojová umění a jako feministka si nepřipadám. Natož pak psát a angažovat se jinak. Nakonec, jak se asi tak řekne to samé v mužské verzi? Když si to necháme říkat, patří nám to. ;-)
Holky a kluci,
souhlasím s Hankou skoro ve všem. Jenom jeden postřeh, chcete-li, za nás, za chlapy. Každý z nás bere za své pořekadlo, že nejhorší je srážka s blbcem. Je to sice pravda, ale měli bychom si uvědomit, a to všichni, že tím blbcem jsme pro někoho kolikrát my sami. Ať děláme co děláme, prostě se tomu někdy neubráníme. Ve škole, v obchodě, na úřadě, v autobuse - prostě kdekoliv. Od jisté doby se na tohle pořekadlo dívám i z druhé strany a snažím se spoustu "blbců" pochopit, jako bych byl na jejich místě já. Věříte, že ve většině případů už si pak nemyslím, že jsem se srazil se skutečným blbcem? A podobně to, myslím, bude i s feminismem. Slušní lidé budou vždy slušnými, hovado zůstane hovadem. Ať se jedná o muže, nebo ženu.
Když já mám pocit, že my se tady shodneme na tom, že emancipace je vlastně zneužívané slovo, kterým se označí každá, byť jen trochu samostatná žena. Ale venku, za "okny" se to vnímá jako norma toto označení. Protože v kursu jsou "chudinky"...
pro oba
Milan Prokš: Naprosto souhlasím. Mívala jsem taky sklony v sobě všechno uzavřít alespoň myšlenkou ´to je ale blbec´. Pravdou je, že tím člověk uzavírá kruh. Prostě nemá šanci už do něho proniknout. Prostě se nad dotyčného povýšil a hotovo. Pak je průšvih, když člověk naráží jen na "blbce". Ovšem - naráží-li někdo na vzhled a z toho třeba usoudí, že je žena feministka? Z něčeho, co člověk třeba nezmění, nebo neví jak změnit? A přitom i ta dotyčná ví, že to není pravda, protože jiní tvrdí něco jiného? Ano, nelze věřit všemu, někdy není špatné si zauvažovat, co toho dotyčného k tomu vedlo. Nerada něco schovávám za závist, ale může být za tím klidně i ta závist.
Martina: nenech se mýlit. Znám prototyp chudinky, je sama, povětšinou, nemůžeš se zalíbit všem. Já se přiznám, že jsou případy, kdy by mě snad označení "feministka", či "babochlap", i polichotilo, potěšilo. Kdybych toho chlapa předběhla, předplavala, prostě trumfla. Ne, že by to byl můj cíl, ale tam by bylo naprosto zřetelné, proč to říká. To nic nemění na tom, že kvalitní člověk hoden tvých kvalit, ocení i tvé schopnosti, práci, osobnost. Těžce se hledají, to je fakt, ale pak to stojí za to. Zatím co upípané pipiny pořád budou pípat a litovat se. Ono to tak sice vypadá, že jsou v kurzu, ale jen dočasně. Než ji ostatní prokouknou a přestane je bavit.
mám rád emancipované ženy a snažím se být slušným ke všem. Role muže a ženy jsou rozdílné a v tom je to fajn - žena obecně má schopnosti empatie do lidí do dítěte já to taky zvládnu sice se musím zamyslet a snažit se a ono to jde - stejně tak jako ona dokáže opravit kohoutek. - a spojenectví dvou je lepší než samota
Feminismus nesnáším kvůli tomu že jako každá revoluce udělá velký bordel i když některé cíle mohou být správné a výsledek je v nedohlednu ....
hmmm ... jak se maže to co jsem napsal ? ... tady by to chtělo tlačítko delete:o)
Hanka
Myslím, že mi nerozumíš - což je logické, protože máš spíš Martiny názor. Já nikomu feminismus nevnucuju a ososbně ho nepovažuju za urážlivý, i když ostatní třeba ano. Stejně tak si od něj nepotřebuju pomáhat, vybrala jsem si ho sama ze své svobodné vůle. (Akorát se k němu příliš nehlásím na veřejnosti, kvůli častým agresivně negativním reakcím, spíš jen mezi známými, kde mě tak berou. Vždy se zastávám slabších, velice často žen, ale také třeba bitých dětí či zvířat, o které se majitelé nestarají.)
Chlapovi můžeš říkat třeba sexista, ale já v "bezohledných případech" používám spíš egoista, sobec apod.
Renata
No, tak teď už možná snad rozumím, aspoň trošku. To pak jo, pokud to nebereš jako něco zlého. Ono u nás je to bráno jako něco zlého. Rozdíly mezi ženou a mužem. Z toho vašeho povídání jsem měla pocit takové stížnosti na to, co mezi muži letí. Já si ale s muži rozumím víc než se ženami, dřív to tak nebylo. Já se nezastávám slabších, dost často ti slabší se na tebe upnou a čekají, jak se přes tvá záda vyšplhat nad tebe... jedinečná příležitost, nejednala bych jinak. Zastanu se klidně i kolegy, cítím-li nespravedlnost. Klidně i kolegy, který je nebezpečný, když to tak cítím. A nezastanu se dítěte, které mi připadá jak fracek, jen proto, že je slabší a naráží na odpor. Tím pádem nerozlišuju muže a ženy, necítím se jako feministka a kdyby mě tak někdo považoval, bylo mi to snad i jedno. Já tomu slovu vlastně nerozumím. Spíš se přiznám, že mě oslovilo to, co Martina uváděla, co se občas dozvídá na svoji adresu. Neznám ji, ale podle fotky a názorů, příspěvků, atd. ji já osobně vidím jako výraznou hezkou ženskou, u které mi to přijde jako ješitnost jedince, že je právě úspěšná, tak se naveze do toho, co je strašně relativní, diskutabilní, případně věc názoru, či vkusu. To je něco, co nesnáším a takové chlapy klidně nazvu pitomcema.
Málo lidí je schopno nezištné lásky a nedokáží milovat bez podmínek. Většinou se každý vztah časem zvrtne v boj o moc a nikdy neplatilo, že muži tento boj automaticky vyhrávají. Lépe je debaklovému vztahu předejít a najít si partnera rovnoceného. Silnější osobnosti mají výběr zúžený a často zůstávají samy. Proto je lépe občas projevit i svou slabost a dát druhému šanci udržet si své sebevědomí. Jinak si ho půjde léčit jinam a možná právě k té chudince/chudinkovi. Často je feminismus jen zástupný problém.
Samozřejmě že se také nezastanu fracka jen z principu, že je slabší, v dané situaci může být slabší i dospělý. A kolegy, jinak silného, který si ale právě zoufá a je na něm páchána jakási nespravedlnost, bych se zastala také. To jsou ale hodně konkrétní případy. Feminismus je spíš obecný princip, přístup, ale to by bylo opravdu na hodně dlouhé povídání, kdybych přesně popisovala, jak ho vnímám, v kterých souvislostech. Hodně jsem se ztotožňovala s autorkou knihy "Nedělejme chlapům služky!", o které jsem psala v rubrice Knihy.
No, a s tím, že jsi to pochopila jako něco zlého, jakýsi negativní postoj vůči mužům, to je právě velice častá reakce. Myslím, že feminismum má hodně špatnou pověst díky některým kontroverzním průbojnicím feminismu. Já ho vnímám jinak, ale jak sis možná všimla, třeba Martina B. mi tvrdí, že vlastně feministka nejsem - protože ona také feministka není, ačkoliv má vlastně podobné názory jako já. Zkrátka proto jsme udělaly tenhle rozhovor, jako zajímavost toho kontrastu. A zároveň jako důkaz toho, že feminismus se dá vykládat mnoha způsoby. (Nemusím kvůli němu nenávidět muže, jak to lidé často chápou, naopak feminismus ve mně touží po určité rovnováze, harmonii, vzájemné oboustranné toleranci. A mimochodem, dokonce i někteří muži, ač je jich menšina, se žen v tomto smyslu zastávají a fandí jim.)
nazor
s mnoha věcmi a problémy o jejichž zlepšení se feministky snaží musím souhlasit - na druhou stranu - úplného vyřešení tohoto problému zřejmě nebude dosaženo nikdy - já osobně si myslím, že nějaký "společenský" problém, který je navíc ve společnosti zakořeněn po tisíce let budeme jen těžko měnit a ještě hůře prostřednictvím nějakého hnutí, lidstvo zkrátka ještě není dostatečně vyspělé na to aby přijalo realitu - podvědomě bude stále většina lidí vychovávána ve smyslu "patriarchátu"...což by mě možná jakožto muže nemělo trápit:) ale říkám si, že je to přeci jen zbytečné a často přemýšlím o tom, jak se asi ženy cítí v některých nepříliš příjemných situacích vznikajících právě v důsledku výchovy ve smyslu "patriarchátu"...V současném světě nemůže normálně fungovat ani patriarchální ani matriarchální uspořádání společnosti - vždy se najde někdo koho bude daný "systém" nějak omezovat či poškozovat...jediné řešení bude, že lidé začnou používat více rozum a méně emoce...Otázkou zůstává, kdy se toho dočkáme...
Renata
Jako negativní beru pojem FEMINISTKA proto, že je to jakási škatulka. Některé ženy v ní hledají únik proto, že jsou ambiciózní, tak aby poukázaly na to, jak jsou originální a jedinečné a tím se odlišují, někteří muži ho používají jako urážku (což, dle toho, co Martina uvedla, byl možná z části i její případ) a to je to, co nemám ráda. Ani jeden z těch důvodů a jsou-li další, pak ani ten další. Zrovna jako pojem "štíhlá" a "plnoštíhlá". Prostě jakékoliv šablony, či škatule. Jako feministka se nebudu cítit nikdy, ač dělám věci, co s křehkou dívčinou rozhodně nemají nic společného, ani mě tak nebude nikdo vidět, když se nenechám. Teď jsem byla na jedné přednášce doktora, který sám sobě pomohl od problémů a pomáhá druhým s tím samým. Byla to jakoby "cesta k celistvosti", kde si přesně jedna zničená a ublížená, ale úspěšná podnikatelka, stěžovala, že muži nemají rádi úspěšné ženy, které se umí o sebe postarat a on ji zarazil, že pokud chce svůj problém vyřešit, ať toto nechá stranou, tyto myšlenky vůbec nepoužívá, že toto je problém nesrovnaných lidí, že ona najde chlapa, který ji za to bude milovat, že je úspěšná. Nebo ho nebude potřebovat. To, že jsme různé, nepotřebuje žádná přízviska, ani pojmenování, zrovna tak jsou různí muži, věřím, že je tato rozdílnost v lidském světě způsobena právě tím, že je na lidech, aby si vybírali protějšky své povaze nejbližší. A to samé věřím, že bývá i v pracovních vztazích, i jinde.
Může feministka dělat byznys?
Začalo to vcelku nevinně. Na jednom známém internetovém diskuzním fóru jsem použila oslovení "Dobrý den, pánové a dámy...". Ihned se ohradil jeden z tamních přispěvatelů, že prý správně by dámy mělý být na prvním místě, tedy "Dobrý den, dámy a pánové". O tom bych si dovolila pochybovat.
V dnešní době, kdy se internet stává médiem číslo jedna, se ukazuje více jak kdy před tím, že žena svoji tradičně silnou pozici ve společnosti dále posiluje. Říkáme přeci "ta internetová stránka", "ta adresa" či "ta doména". Toto jsou všechno velmi elegantní názvy, na rozdíl od provinciálního "ten server", či lakonického "programovací jazyk". Z tohoto důvodu je tedy třeba se na muže více zaměřit a pomoci jim vyřešit, a doufejme, že i překonat, tuto jejich krizi identity.
Jako rozumé řešení se jeví, a dámy budou jistě souhlasit, posílení zastoupení žen ve vedoucích pozicích firem. Tím podřízeným mužům na pracovišti podáme pomocnou ruku a společně nalezneme možnosti jejich uplatnění do budoucna. Neboť jak známo, žena v pracovním kolektivu zastává jednotící roli. Navíc většina seriózních žen dokáže dokonce i mávnout rukou nad nějakým tím harašmentem.
Nezapomínejme tedy, že ženy jsou pro muže na pracovišti ochotny udělat mnoho. Proto jsou pro byznys tak přínosné. Dejme jim prostor!
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.