Všimli jste si také, že i přes občasné optimistické sluneční paprsky a teplejší počasí, se lidé stále tváří nějak sklesle? Že se každý po práci raděj schová do svého bytu a žije si sám pro sebe v obavách, co mu zítřek přinese a že se ve vašem okolí dlouholeté páry rozcházejí kvůli banalitám? Připadá i vám svět šedivý a bezútěšný a blížící se volby ve vás rozkřísly obavy o budoucnost naší země? Pokud jste si odpověděli na mé otázky kladně, nezoufejte v imaginárním osamění. Jak jsem zjistila, tyto pocity sdílí mnoho lidí. Kdybych měla hovořit za sebe, tak atmosféra ve společnosti mi připomíná něco, co důvěrně znám ze svého dětství – přítomnost permanentního strachu a touhy obhájit si to své, tedy svůj byt, chatu, nebo auto před ostatními, neustálé očekávání zrady a příkoří v zaměstnání, či od těch, které jsme nazývali přáteli. Doba v níž bratr udá bratra se zřejmě postupně navrací… Ne, v současnosti na nás asi těžko někdo bude donášet kvůli politickému přesvědčení, ale bude donášet ve snaze vyšplhat se třeba na naši pozici s cílem vyššího platu a pak vybudování vilky za městem a koupí drahého vozidla. Nechci kázat o konzumu, ale tam kde kvete bezútěšnost, tam se mu daří. Lidé si shromažďováním věcí něco kompenzují, vytváří si závislost na pro život nepodstatných věcech.

Ale odkud se ta nálada ve společnosti bere?

Když ke kormidlu usednou ti, jež vždy jen brali pro sebe, aniž by uměli něco dát na oplátku druhým, můžeme těžko očekávat změnu v jejich chování. Republice kraluje fantom RaJe, podniku Restaurace a jídelny, chimérického cíle mnoha lidí, pro něž symbolizoval nadstandardní výdělek. Mimochodem ještě v roce 1988 se nedoporučoval studijní obor kuchař číšník žákům bez vyznamenání (jelikož jsem se v tom čase musela rozhodnout o svých dalších studiích, pamatuji si na to velmi dobře). Fantom RaJe nám hřímá z tribun jako všichni rétoři v tesilových oblecích před rokem 1989 a káže vodu a pije víno. Finanční a sociální problémy státu se řeší záplatováním prostřednictvím populistických opatření. Každý kdo má proto jen trochu zdravého rozumu v hlavě a vlastní kalkulačku, zvládne si spočítat následky této ekonomické i morální devastace. Ostatně podle nedávného výzkumu společnosti CVVM výrazná většina respondentů je nespokojena s politickou situací u nás. Ona většinová nespokojenost se pochopitelně musí někde odrazit. Stát coby instituce potřebuje ovečky spokojené, vždyť pouze spokojenější a zdravější ovečky přinesou více užitku, to si každý chytrý hospodář uvědomí. Ale kam se rozutekli chytří hospodáři?


Těžké se nám zdá to, co právě prožíváme

Abych opřela své teze o konkrétní postoje našich občanů, oslovila jsem pár lidí ze svého okolí. Podotýkám, že bych určitě objevila veselé milionáře na golfovém hřišti, či manažery schopné pro blaho firmy i zemřít, tudíž snad osoby šťastné. Ti ale netvoří nejpočetnější třídu v naší zemi, neboť ta se skládá z „ adresátů“ průměrných mezd obývajících převážně panelová sídliště. Na nich se totiž odjakživa projevují veškeré ctnosti i nectnosti dané éry či dějinné epochy.
A s čím jsem se tedy ve svém okolí setkala? S jasnou a již několikrát zmíněnou nespokojeností. Pro ilustraci uvádím anonymně dva pohledy: „V poslední době se mi zdá celospolečenská nálada skleslá a pesimistická. Nevím jakou měrou k tomu faktu přispěla vleklá a tuhá zima. Já osobně nyní prožívám špatné období, jsem nespokojená a jistě nějakou dobu to trvat bude.“
„Momentálně opravdu příliš spokojená nejsem, protože žiju ve velkém stresu z práce, nedostatku peněz. Ale bude lip!“


Volby vše spasí?

Jediné co můžeme udělat pro změnu politického systému je, že nezůstaneme o volbách u televizní obrazovky, ale půjdeme dát svůj hlas vybrané straně. Asi nás téměř všechny napadne, koho vlastně volit. Na to si stále ještě nedokážu ani sama odpovědět. Každopádně rozhodnutí zůstává na nás, na našem osobním uvážení.

Za sebe mohu dodat jediné, kéž by voda, která nám opět ukázala svou sílu, spláchla všechny komunisty, v republice by sice mnoho obyvatel nezbylo, ale na druhou stranu bychom konečně začali znovu s čistým stolem.