Své pojmenování "bermudský trojúhelník" si však tato oblast vysloužila již o něco dříve, v roce 1964, kdy ji tak nazval novinář Vincent Gaddis ve svém článku o ztraceném Letu 19. Jednalo se o nevysvětlenou ztrátu pěti vojenských bombardérů, které v prosinci 1945 vystartovaly na běžnou tréninkovou misi. Ačkoliv byl tehdy slunečný den, čtrnáct mužů na palubě se z této cesty nikdy nevrátilo a nebyly nalezeny ani žádné trosky. Stejně zmizelo i záchranné letadlo, které za nimi vyslali.

Spekulovalo se, zda příčinou tolika tragických úmrtí a ztrát mohou být návštěvníci z vesmíru, předpotopní mořská příšera nebo jakási porucha časoprostoru. Nevyvracela se ani teorie obskurních amerických vojenských experimentů. Nikdo si jiným způsobem, tedy rozumně nedovedl vysvětlit, proč v této oblasti tak často mizí lodě, posádky lodí případně letadla či celé letky. Většina člunů či letadel přitom nevyslala před svým zmizením žádné "SOS" či "May day", naopak je známá řada případů, při kterých krátce před katastrofou palubní přístroje hlásily, že všechno je v pořádku.

Zajímavě působí vyprávění těch, kteří zřejmě jen o vlásek unikli neštěstí. Referovali o světelných jevech, bílých či světlezelených pásech mlhy nebo věžovitých mracích, které vydávaly zvláštní světlo, jindy aktéři pozorovali velké svítící koule pod vodní hladinou nebo ve vzduchu. Často se také neshodují časové údaje. Některé sportovní stroje by musely letět rychlostí asi 15000 km za hodinu, aby urazily cestu v čase, jaký jim naměřili. Jindy zase zmizelo pozemní stanici na deset minut letadlo, které mělo přistát v Miami, nebylo dosažitelné ani rádiem, zatímco posádka nepozorovala žádné přerušení ani zvláštnosti. Avšak všechny soukromé i palubní hodiny v letadle šly o deset minut později.

Vědci se tímto problémem zabývali hlouběji a prostudovali celou oblast z několika různých úhlů. Proto si dnes můžeme něco napsat o "vysvětlitelných" vlivech, způsobujících všechny tyto nevysvětlitelné jevy a ztráty.

Při hledání důvodů musíme nejprve vzít v úvahu základní fakt: zmiňovaná oblast je velice frekventovanou křižovatkou dopravních cest. Statistika v této oblasti sice ukazuje na vysoké procento "nehodovosti", ale takové srovnání je stejně přitažené za vlasy, jako bychom tvrdili, že na dálnici D1 se stalo stonásobně víc nehod než na polňačce u Pětipsů.

Dalším velice ovlivňujícím faktorem je Golfský proud. Jedná se o podmořskou řeku širokou až 80 km, která velice ovlivňuje počasí ve svém okolí i velikost mořských vln. Změny přitom mohou přijít tak nečekaně, že je ani zkušený námořník nemusí předpokládat.

Zřejmě nejzásadnější se ovšem jeví předpokládaná magnetická anomálie, které se přisuzuje největší zodpovědnost za všechny záhadné jevy v bermudském trojúhelníku. Bermudský trojúhelník má sice v tomto ohledu prvenství, ovšem oblastí s podobnými anomáliemi existuje na zemi několik. Nejznámější je takzvané Ďábelské moře mezi Japonskem a Boninskými ostrovy, které japonská vláda označila za nebezpečnou zónu. Ďábelské moře leží ve stejné zeměpisné šířce jako bermudský trojúhelník a i tady dochází k častým námořním či leteckým nehodám. Předpokládá se, že další takové oblasti se nacházejí kolem pólů.

A kam že se všechny ty lodě a letadla ztrácejí? Nesmíme zapomínat na to, že v bermudském trojúhelníku se navíc nachází jedny z nejhlubších podmořských příkopů na světě. Vraky lodí i se svými důkazy se mohou potopit až do nám jen těžko dostižitelné hloubky 6 - 8 kilometrů.

Zdroje fotografií: nanetu.blog.cz, www.national-geographic.czZdroje informací: různé internetové stránky a kniha Felixe Paturiho "Velké záhady našeho světa"