Převzal Schnitzlerův půdorys deseti malých tragikomedií s nezbytným sexuálním vyústěním, kdy vždy jeden z dvojice postupuje do dalšího kola, aby se v závěru kruh uzavřel. Scénky naplňuje dech i duch našeho času, tak jako kdysi. Zatímco sexuální pohnutky Schnitzlerovo maloměsto neuneslo, dnes je to jen čajíček, slabý odvar v době, která nemá již skoro žádná tabu. Další posun je zřetelný v pojetí sexu. Zatímco u Schnitzlera se erotika a sex stávají cílem snažení, u Kohouta tělo nabývá podoby nástroje pří dosahování cílů, ať už politických, kariérních, finančních, či pouhé uspokojení z frustrace osamělosti nebo pomsty. Vždy chybí byť jen závan citu. Bere si na paškál právě „ úspěšné, revolucí zrozené, vždy usměvavé, ale kdesi uvnitř prázdné lidičky“. To se zřetelně ukáže v samém závěru, kdy devět zkorumpovaných jen svým počtem snadno převálcuje jednu jedinou, jež si zachovala čistou tvář. I to je autentičnost dneška?

Dílčí příběhy jsou propojovány nejen motivem sexu, ale i líbivými pointami se snahou vypořádat se s kalem doby. Hra tak získává zvláštní charakter úsměvné konverzačky , kterou prolíná snaha sdělit poselství. Divák intuitivně vytuší jaké, protože morálka jako jistá archetypická entita je snad v každém ještě skryta ( alespoň doufejme), ale postavy na jevišti ukazují, že při troše štěstí si můžeme přijít na své i na úkor jiného. Prostě vždy zůstane vítěz a poražený. A opět vstupujeme do dalšího sladce opojného kola. Víření v nekonečném kruhu zde dokonale umocňuje Ravelovo Bolero. Bohatá instrumentální melodie opakovaně udává akordy bezvýchodnosti.

Přesto, že je to hra o sexu, je velmi cudná. Sám Schnitzler došel k závěru, že sex není nutno otevřeně prezentovat, uzavírá ho do pomlček. U Kohouta je zahalen tmou, bolerem a mihotající se oponou s projektovanými tvářemi účastníků reje, emočně vypovídající o jejich prázdnotě.

Ne všichni herci měli to štěstí, aby jejich postava byla „napsaná“ . Kohout podvědomě asi více fandí ženám a proto jejich postavy promlouvaly výrazněji. Sebevědomá Monika, přestože sex chtěla zneužít ke zvýšení svého postavení, se domnívá, „ že nemá jen píču, ale i duši“ a snaží se dokázat značnou nemorálnost svého parťáka, „ toho hajzlíka, který chrápe svý milence se svou manželkou!“ Afektovaná manželka Marta ( Veronika Gajerová) s obdivuhodným stimulačním slovníkem lehké děvy dobývá vymačkaného manžela šokem a dokáže hned vzápětí přesvědčit svého přítele, nadsamce Tomáše ( Otakar Brousek), že jeho duch překonal i bariéry antikoncepce. To vše za bratru směšnou směnčičku v hodnotě miliónku za mlčení. Úžasně se své role zhostila i restituentka Hermína (Vlasta Žehrová) z přísně katolické rodiny. Účelově načasovaný pragmatický projev táhnoucí přímo na branku, ujistí záletného manžela, že přišel nejen o postavení ve firmě, ale zbytečně vyhodil již zmíněný milion. Okamžitě vytvoří patologický smluvní vztah s mladým gigolem, zatímco ho pro jistotu ponechává ve zkušební době. Malá holka ve frustrované matce v domácnosti Valerii (Zuzana Kajnarová) věrohodně čeká na láskyplné pohlazení a honba za sexem je nic než náhražka. Nicméně i pánské osazení do hry vloží svůj mužný potenciál a divák odchází příjemně pobaven, morálně nezatížen a dobře motivačně naladěn.

Hru v Čechách již uvedlo plzeňské Divadlo J. K. Tyla pod režijní taktovkou Jana Buriana. Ten nastudoval i pražskou inscenaci v Divadle ABC. Hrají: Filip Blažek, Kamila Špráchalová, Svatopluk Schuller,Veronika Gajerová, Otakar Brousek ml., Vlasta Žehrová, Miroslav Hrabě, Zuzana Kajnarová, Dalibor Gondík, Lucie Pernetová.

Pavel Kohout, Arturovo bolero. Premiéra v divadle ABC 8. 4. 2006
Zdroj obrázků: Divadlo ABC