Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněUmění prostého života? Návod k použitíPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
Těžko si ten, kdo to neprožil, dokáže uvědomit válečné utrpení, dopad války na osud obyčejného člověka. Proto snad rok od roku méně umíme ocenit význam dne 8. května. Pamětníci pomalu umírají, a váleční hrdinové rovněž. Tak významný den pro náš národ, jenž v něm získal opět klid a především opravdový mír, byť se toto slovo zprofanovalo, většině z nás asi doslova zhnusilo to, co se dělo právě 8. května před listopadem 1989.
Rok co rok malovaní šeříků ve školách, vlaječky v oknech a pietní akt u tanku číslo 23 na pražském Smíchově. Dnes to samé místo naproti Švandovu divadlu zdobí fontána a kolem ní často na lavičkách pospávají bezdomovci, čímž toto místo, k němuž se vzhlíželo, ztratilo naprosto svůj význam. Akce, kdy se tank objevil jedno ráno v růžové barvě, navždy ukázala nesmyslnost podobných oblud na podstavci.
Ve válečném konfliktu nezmírá jen duše člověka, ale válka přináší i fyzické utrpení, zbytečné lidské oběti, a poníží národ až k smrti. Tento obrat jsem si vypůjčila od S. K. Neumanna, kterého odveleli na bojiště první světové války. Ta ovšem přinesla Čechům vytouženou samostatnost. Druhá světová válka nám ji vlastně nadlouho vzala. Německou porobu totiž vystřídala jiná forma útlaku mocného Sovětského svazu. Poválečné vyzdvihování boje proti fašismu a nutnosti míru otrávilo s léty pak i ty, kteří si obého cenili.
A proto dnes se těšíme hlavně na to, že máme volno a nemusíme do práce. Jen politici odnosí k památníkům věnce, což pro nás okomentují média. Tím se jedinečnost tohoto dne formálně splní. Na druhou stranu díky osobnostem, jako byl v sobotu zesnulý generál Peřina, bychom neměli zapomínat na ty, jež nám vybojovali svobodu i za cenu hrozby ztráty toho nejdražšího - vlastního života.
Tudíž až se budete v létě toulat českou krajinou a budete míjet pomníčky neznámých vojínů, věnujte jim tichou vzpomínku. Myslím si totiž, že v ústraní může každý uctít památku padlých bez strojené okázalosti a nějaké povinnosti, ale s o to větší upřímností. Alespoň já to tak činím každý rok…
Zdroj obrázku: gminy.com.pl
Stále vidíme dost rudě
Od rudobílého vidění světa děláme posuny k jeho vidění v plné barevnosti. Hodně toho však ještě chybí. Třeba odsouzení zločinného spojenectví západních velmocí se Stalinem s následným dělením světa a zločiny proti lidskosti na civilním německém obyvatelstvu. Meditovat nad pomníčky padlých je sice hezké, ale přesto se musíme naučit mluvit pravdu.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.