Náš vztah ke zvířatům se vyvíjí v dějinách úměrně k pojetí vztahů lidských. Zatímco prvobytně pospolná společnost potřebovala zvířata jen jako záštitu pro přežití (hlavně kvůli jídlu), stmelovalo se soužití v dalších staletích v nerozvratitelný vztah. V dnešních dnech se zvíře v pojetí naší civilizace stává více domácím mazlíčkem, nežli hospodářským pomocníkem. Roli v tomto vývoji samozřejmě hraje přesun od agrárního stylu života k městskému (vlastnit krávu v centru města je absurdní), který je ale fenoménem pouhého zlomku celého vývoje. Odraz přimknutí se ke zvířatům tak lze pozorovat i na stavu mezilidských vztahů. Od semknutých tlup se dostáváme přes středověk až ke společnosti, která obsadila všechna dostupná území a žije v blízkém kontaktu s mnoha dalšími lidmi. Ale čím více lidí kolem nás žije, tím méně jich známe a tím menší jsou naše sociální vazby. Ty si pak často vynahrazujeme právě u našich čtyřnohých mazlíčků.

Depresemi a stresy zahlcené životy se stávají spokojenějšími, máme-li doma psa, kočku, nebo jiné zvíře. Přítomnost zvířecího kamaráda sama o sobě snižuje návaly stresu, mazlení se se zvířetem zvyšuje produkci endorfinu a navozuje nám pocity spokojenosti a štěstí. Nutno dodat, že se jedná o oboustrannou výměnu, neboť zvířata prožívají „tytéž“ pocity. Pokud nyní smutně pokukujete po svém akváriu s rybičkami a litujete, že si kvůli alergii nemůžete žádného chlupatého savce pořídit, nezoufejte. Akvária s rybičkami mají na psychiku taktéž příznivý účinek. S rybičkou se sice nepomazlíte, ale skloubením živého tvora a vody, která má uklidňující účinek, dosáhnete téměř stejného účinku. Voda navíc podporuje trávení.

Zvířata a jejich blahodárný vliv jsou využívány k léčení depresí, epilepsie, autismu a dalších problémů. Opuštěným a starým lidem pak zvířecí miláček nejen prodlouží život, ale může mu dát i nově nabytý smysl. Takže: máte-li lehčí deprese, nebo se cítíte sami, zkuste místo psychofarmak ubytovat u sebe zvíře.

Fotografie: archiv autorky