Jak jsem již uvedl, Zdenek bydlí ve Vsetíně s manželkou Janou (37), dětmi Lukáškem (8) a Pavlínkou (3). Zde provádí i svou masérskou praxi. Je hudebním fajnšmekrem, což mu leckdy manželka vyčítá, jelikož jak všichni víme, ukojení téhle vášně ať už na CD nebo DVD nosiči znamená citelné nabourání domácího rozpočtu. Mnohé z vás jistě překvapí, že nevidomý Zdenek patří rovněž k nadšeným filmovým fanouškům. Film a muzika jsou domény, jež nás zajímají oba, a díky tomu jsem se vlastně se Zdenkem sblížil.

Kdo nebo co tě vedlo k rozhodnutí dát se na studium masérství?
K rozhodnutí vybrat si toto povolání mne dovedla především skutečnost, že jako nevidomý jsem neměl z čeho moc vybírat. Bylo to v době, kdy jsem maturoval na pražském gymnáziu pro zrakově postižené a přemýšlel co dál. Můj kamarád se přihlásil do patnáctiměsíčního kurzu masérství v Levoči na Slovensku a to asi rozhodlo.

R.D.: Co všechno takový kurz obnáší?
Studium probíhalo v patnáctičlenném kolektivu lidí s různým zrakovým postižením. Teorie byla zaměřena především na nauku anatomie, praktickou část, tedy nauku hmatů, jsme probírali ve dvojicích pod dohledem lékaře k tomu určenému. Praxi vedl bývalý primář rehabilitačního oddělení. V závěrečném pětiměsíčním období jsme docházeli na praxi do nemocnice v Popradě.

Na jaké druhy masáží se specializuješ? Co je v tomto oboru tvojí doménou?
V kurzu jsme se učili klasickou a reflexní masáž a tzv. měkké mobilizační techniky (lidově nazývané jako napravování). Já se dnes specializuji na klasickou masáž a techniky jež se rozhodnu použít, pokud klient není kategoricky proti.

Co tvé klienty nejčastěji trápí? Jaký je jejich věkový průměr?
Ženy, jež v klientele mírně převažují, si často stěžují na bolesti krční páteře nebo bederní oblasti. Ovšem nejčastěji jsou žádány masáže zad. U mužů je to v podstatě totožné. Snad častěji provádím masáže svalové hmoty. Věkovou skupinu asi neurčím. Navštěvují mne zákazníci od 30 do 70 let.

Navštěvují tě pouze klienti s bolestmi nebo i zájemci o tzv. revitalizační masáže?
Zdenek: O revitalizační masáže začíná být v posledních několika letech stále větší zájem. A to jak lidé „prosezení“ z úřadů, tak i klienti manuálně pracující. Při odchodu mi říkají, že se doslova vznášejí. Vnímám to jako pochvalu a ocenění své práce.

Otázka na tělo - prováděl jsi někdy erotickou masáž nebo něco tomu podobného?
Tuhle otázku mi lidé pokládají dosti často. Ne, nikdy jsem takovou masáž nedělal. Vlastně ani nevím jak by to mělo probíhat. Ovšem na tohle téma mne popichuje dokonce i manželka. Takové poznámky, kolik ženských už mně prošlo rukama a podobně. Každý si snad ale uvědomí, že profesionál si nesmí dovolit sklouznout k něčemu takovému. I když, taky jsem slyšel několik historek, že se tak stalo. Jsem však přesvědčen, že jde o výjimky.

Když jsi vzpomněl manželku – jak se k tomu staví, masáže, ženy…?
No, částečně jsem se již zmínil. Ale vážně! Je to o vzájemné důvěře a taky o tom, že si člověk nemůže dovolit dělat hlouposti. Přece jen riskovat rozpad rodiny pro chvilkové poblouznění… Mimochodem, s manželkou jsem se rovněž seznámil při masáži. Ale jen seznámil! Vše ostatní se odehrávalo mimo pracoviště (šibalský úsměv). Znali jsme se sice již dřív, poněvadž má taktéž zrakovou vadu a je členkou organizace zrakově postižených ve Vsetíně, ale na rande jsem ji pozval v zaměstnání, tedy při masáži.

Zmínil jsi se, že momentálně jsi bez stálého zaměstnání
Bohužel je to tak. Momentálně to trvá sice již delší dobu, ale co se dá dělat. Když chybí práce i pro zdravé. V současnosti docházím alespoň jednou týdně na příležitostnou práci a jinak jsem vděčný i za to, když si mé služby vyžádá některý z bývalých zákazníků. Přestože pobírám invalidní důchod, máme se s manželkou co ohánět. Tudíž každá korunka dobrá. Jinak ti můžu říct, že kdybych neměl manželku a děti, nesl bych tuhle situaci mnohem hůř. Takže už víš co je moje domácí zlato.

Myslíš, že v současné době, kdy se představitelé státu tak rádi chlubí jak oproti bývalému režimu vycházejí vstříct postiženým, by ti stát poskytl prostory se zařízením třeba za obligátní jednu korunu?
Některé státní instituce a různé organizace se opravdu dost chlubí. Nemůžu říct, že nějaká pomoc neexistuje, ale dost záleží na člověku, jak se s tím popere sám. Něco zcela jiného je řešení sociálních otázek. Například hrazení speciálních počítačů, ozvučených mobilních telefonů, příspěvků na vodícího psa apod. (mimochodem, pořizovací cena vodicího psa se pohybuje ve výši zhruba 200.000,-Kč). Tam potkávám ochotné lidi.

Jaké máš sny, co se týká tvé masérské praxe?
Ach, sny, těch by bylo…Mně by stačilo, kdybych našel stálou práci. A supersen? Mít tak místnůstku s masážním lehátkem, skříňkou, umyvadlem a dostupnými sociálkami. A samozřejmě k tomu širokou klientelu.

Zdenku, přeji ti splnění tvých snů jak jen to jde. Třeba se ti podaří „vyléčit“ záda nějakému boháči a všechno se ti splní. I takové věci se stávají. Děkuji za rozhovor.
Taky díky. A pokud někoho bude bolet člověk, víš za kým jej poslat.