Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 19.4.2024, svátek má Rostislav 

Hledej

Sociální sítě



Webmagazín na Instagramu
Webmagazín na X Twitteru

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Bůh chrání milence

24.05.2006   Radka Zadinová   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Bůh chrání milenceNapsal: Johanes Mario Simmel. Název, na který se nezapomíná. Příběh však není z těch, na které bych nezapomněla. Ve skutečnosti už si ho moc nevybavuji, ačkoli jsem přečetla většinu knih tohoto německého spisovatele a většina z nich se mi nesmazatelně vryla do paměti. U této se mi do paměti nesmazatelně vryl pouze název.

Bůh chrání milence.

Proč? Proč ne třeba děti? Nebo staré, bezmocné, nemocné, zoufalce, ženy, matky, slabochy, lháře? Proč zrovna milence? A chrání je doopravdy?

Bůh... Hodně o něm přemýšlím a přece nevím. Je tam? Není? Vidí nás? Trestá? Chrání? Co tam vlastně celé dny dělá? Pozoruje, vyčkává, očekává? Mění se mu tvář zklamáním, co se z nás stalo? Běhá mu po tváři opovržení, zlost, bezmoc, víra, smutek nebo je ta tvář z kamene a je mu jedno, jak si to v životě zařídíme, jestli se dáme po té správné cestě nebo si vybereme jinou, schůdnější?

Pokud tam je, musí to být zlomený člověk. Zklamaný a nešťastný. Proč nezasáhne? Nechce? Nemůže? Nebo tam opravdu není?

Spousta otázek a žádné odpovědi. Nebo alespoň žádná z těch odpovědí, které mě napadají, není uspokojující.

A proč zrovna milenci? Čím zaujali J. M. Simmela natolik, že si je vybral do názvu jedné ze svých knih? O tom, proč si vybral Boha, asi nikdo nepochybuje. Ale proč milence? Snad proto, že láska je poslední z věcí, pro kterou jsou lidé ochotni ještě uvěřit? Zapomenout na to špatné a hledat to dobré? Chtít něco víc než jen přetvářku, zlost, závist? Protože kvůli lásce jsou ochotni snít, bojovat, toužit, nevzdávat se, klesnout až na samé dno a zase se vzchopit?

Možná...

A tak, i když v Boha nevěřím (nechodím do kostela, nečetla jsem Bibli), přece jen se k němu obracím, když se mi zdá, že ho potřebuji. Neříkejte mi pokrytče. Neříkejte, že to sami občas neděláte. A i když to je pokrytecké a snad i vypočítavé, tehdy na tom tak nějak nezáleží. Třeba ani on sám (pokud tam je) to tak nevidí. Vidí jen jednu nešťastnou ženskou, která doufá, že jí někdo, kdokoli, pomůže. Klidně i Bůh, když nikdo jiný zrovna není po ruce. Klidně i víra, že někde, někdo je, kdo zakročí, kdo domluví vrtkavému osudu, aby se k ní otočil tou přiznivější stranou.

A vždycky, když ležím, s očima dokořán upřenýma do tmy, a slibuju, že teď už je to naposledy, jen jednou mi pomoz, jedinkrát (abych příště opakovala to samé), nepřipadám si jako blázen, který vlastně neví co chce. Já to vím.

Takže: Je tam? Není?

Co když jen čeká, až konečně dospějeme?

Zdroj fotografie: www.goocle.com, www.poust.cz

 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0356 s