Kniha ČERNÉ HOUSLE tohoto francouzského spisovatele vypráví křehký, až téměř pohádkový příběh o hudbě, černých houslích, kráse jednoho hlasu, ale také sobecké lásce a přátelství dvou mužů, kteří se ne náhodou setkají v Benátkách.

Jedním z hlavních hrdinů knihy je Johannes Karelsky, geniální houslový virtuoz, kterého jeho cesta zavede do Benátek, kde se setká s vyníkajícím houslařem. Společně sdílejí nejen vášeň k hudbě, ale také lásku k neznámé ženě ze sna. Až v závěru knihy se nám začíná příběh objasňovat, když houslař vypráví příběh o krásné dívce s hlasem ze zlata, do které byl kdysi zamilován a podle níž se rozhodl stvořit ty nejdokonalejší housle na světě. Takové, aby byl jejich tón jako její hlas. Černé housle.

Obzvláště vydařená se mi zdá pasáž, kde Fermine vypráví o pocitu ŽIVOTA jednoho z hrdinů. Mluví totiž právě o tom pocitu, který může každý den zažívat každý z nás. Pouze pokud bude schopen a ochoten ho pocítit, sundat ty naše klasické černé brýle a pozorovat, jak slunce hladí stromy.

Nebo když hned v úvodu dvěma větami brilantně vystihne Paříž. I když mluví o Paříži 18. století, každý kdo tam byl, mu musí dát za pravdu.

Krásně a zároveň hořce nás Fermine nechá pocítit jedinečnost okamžiku, zasnít se a v zápětí nás osprchuje studenou vodou.

Přesto, že jde o pěkný příběh, nemohu říct, že každého bude bavit. Postrádá tolik dnes požadovanou "akci" a neobsahuje žádné hluboké myšlenky, pouze poněkud zasněně vypráví o osudech lidí postižených hudbou a genialitou.

"Pravá hudba je ukryta mezi notami" - W. A. Mozart a stejně tak není život jen start a cíl, nýbrž především CESTA.

Knihu vydalo v roce 2006 nakladatelství Metafora.

Zdroj fotografie: www.patro.cz