Lidice už neměly existovat. Ale hned po zprávách o sadistickém běsnění se stal pravý opak. Toto jméno dostávaly obce daleko za hranicemi, i malé holčičky za oceánem nesly jméno Lidice.

Už ve výroční den vypálení Lidic roku 1945 se rozhodlo, že se sem život vrátí. O dva roky později byl položen základní kámen k výstavbě nových Lidic. Finančně a morálně tuto akci podporoval celý svět. Zároveň se stavbou začala úprava pietního místa na místě tragedie. Vznikl společný hrob lidických mužů, památník a muzeum.
Deset let po válce se začalo s realizací projektu Sadu míru a přátelství, který má podobu obrovské růžové zahrady. Právě růže kvetly a voněly v onen osudný den. Červené růže symbolizují zbytečně prolitou krev dospělých, bílá a růžová poupátka násilně ukončené, nerozvité životy malých lidických dětí. Celkem tu roste více než 22 000 růží. Všechny darovaly lidé z celého světa v hluboké úctě.

Postupně byl obnoven symbolický hřbitov, obnaženy a zakonzervovány základy školy, kostela a zbytky Horákova statku. Areál vyzdoben monumentálními sochami K. Lidického poblíž bývalé školy a kostela..

Prohlídku Památníku můžeme zahájit v muzeu, kde mimo památek na ještě poklidný život v Lidicích, shlédneme poslední předměty, které měli zavraždění při sobě a našly se později na spáleništi u Horákova statku. Proměny pohledů na lidickou tragédii dokumentuje film „ Druhý život Lidic“, co událostem předcházelo ukazuje snímek „ Noc delší než den“ a v posledním „ Lidické ženy vyprávějí“, jak ve třech dnech ztratily úplně všechno.

Závěrečný díl trilogie vyjde zítra.