Na volném prostranství byl postaven Památník lidickým dětem od sochařky Marie Uchytilové- Kučové. Děti pohledem směřují k hrobu svých tátů, dědečků a kamarádů a ještě netuší, kam je cesty osudu dovedou. Aspoň ještě chvíli...
Památník dětem byl realizován v letech 1969 – 1992. I instalace na místě se poněkud protáhla, od roku 1995 tu stálo sousoší 30 lidických dětí, poslední skupina přibyla 7. června 2000. Sen autorky byl cele naplněn až tři roky po její smrti manželem sochařem V. Hamplem slavnostním odhalením v den 58. výročí vypálení Lidic. Už druhý den se u pomníku začaly objevovat dětské hračky, které nejlépe dokazují, že hrůzné události nejsou zapomenuty.

Paní Anna Nešporová, rozená Horáková, jedna z žen, které se vrátily, vypráví, co se stalo s lidickými dětmi po tragedii:

„ Ve starých Lidicích žilo celkem 98 dětí. V Kladně bylo odebráno 7 dětí do 1 roku a převezeno do Krče do Prahy a pak dány na převýchovu. Vrátilo se jich jen šest. Zbylé děti byly převezeny do Lodže, kde dalších 9 určili do Německa, ty se po válce vrátily.
82 zbylých dětí zahynulo při převozu do Chelmna ve speciálních nákladních autech, které byly upraveny jako plynové komory.
Těhotné ženy byly soustředěny v Dykově ulici v Praze, kde se narodilo šest dětí a vrátily se jen dvě.
Mně se tam narodila dceruška Věnuška. Dala jsem ji jméno po manželovi Václavu Kohlíčkovi, ale pokřtít jsem ji už nestihla, protože jsem byla deportována do koncentračního tábora Ravenbruck.
Věnuška se mi už nikdy nevrátila.V koncentračním táboře se jedné z našich žen narodil syn, který byl hned esesáky usmrcen a jeho maminka paní Hroníková za to byla krutě ztýrána.To je ten Hroník na medailích paní Uchytilové bez křestního jména. Byl poslední narozené dítě z Lidic. Celou tragedii přežilo jen 17 dětí ze 105.“

Paní Nešporové zbylo po její dcerce jen strohé Prohlášení za mrtvého. Tenký zažloutlý kopiový papír signovaný Okresním soudem v Kladně. Pod j.č. R1 2483/28 - III. 17.IV.50.