Celý život provázejí člověka malé či větší pochybnosti ohledně naší existence a světa, ve kterém žijeme. Přesto pro většinu lidí znamenají výrazy jako "prostor" a "čas" pojmy, nad kterými není třeba se mnoho zamýšlet. Prostor si představujeme jako to, co nás obklopuje, čas zase jako dobu, ubíhající od minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Jednoduché vysvětlení? A přesto pro vědce a filosofy, kteří se od pradávna snažili proniknout do tajů těchto veličin, byla, je a bude, jak se zdá, tato otázka oříškem ještě na dlouho.

Brian Greene, profesor fyziky a matematiky na Columbijské univerzitě, autor bestselleru „Elegantní vesmír“, se svým čtenářům představuje podruhé, a to knihou "Struktura vesmíru". Poukazuje v ní paradoxní povahu času, jenž podle fyzikálních zákonů nemusí nutně plynout jedním konkrétním směrem.

Isaac Newton nahlížel na čas jako na něco "co bylo", pro G. Leibnize představoval čas jen pomůcku "kdy a kde se události staly", pro A. Einsteina byl čas "živý a dynamický". Počátkem devadesátých let 20. století přišli fyzici Gerardus 't Hooft, a Leonard Susskind, s tím, že že samotný vesmír by mohl fungovat jako hologram. Předložili světu ideu, že děje, které pozorujeme ve třech dimenzích, mohou být holografickými projekcemi fyzikálních procesů odehrávajících se na vzdálené dvojrozměrné ploše a i my a dění kolem může tvořit součást holografického obrazu.

Jak vidíme, tento pohled se stal předmětem dlouhých budoucích výzkumů. I představa, že náš vesmír je jeden z mnoha vesmírných ostrovů plovoucích v ohromném mnohorozměrném prostoru, nemůže nechat vědce v klidu.

„Představte si: vesmír,“ říká autor, „v němž, abyste něčemu porozuměli, musíte rozumět všemu. Vesmír, v němž, abyste mohli říci proč planeta obíhá hvězdu, proč fotbalový míč opisuje určitou dráhu, jak pracují bakterie, jak funguje světlo a gravitace, kosmos, o němž abyste cokoli pověděli o čemkoli, musíte odkrýt nejfundamentálnější zákon a určit, jak působí na nejjemnější cihličky v hmotě. Díky bohu, tohle není náš svět.“

Ano, díky bohu! Normální člověk má co dělat, aby se vyznal a snažil se pochopit svět, ve kterém žije. Ponechme si názor Newtona, že vesmír je mozkem Boha a ostatní přenechme vědcům a vědecky založeným čtenářům. Těm knížka Struktura vesmíru přinese mnoho napínavých chvil a mnoho dalších námětů k přemýšlení.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz