Je v nás zakořeněno, že pokud někdo něco udělá špatně, měli bychom to dát dotyčnému najevo. U dětí často volíme různé tresty, aby si uvědomily, že pokud nedělají věci správně, mohou o něco přijít.
Mezi klasické tresty patří různé zákazy. Zákaz dívání na televizi, hraní na počítači nebo také zákaz jít si hrát s kamarády, tedy tzv. domácí vězení. Tyto postupy se osvědčí, pokud ratolesti vysvětlíme, proč nemůže danou činnost provozovat. V opačném případě bude tento způsob brát jako vaše vyčkávání na okamžik, kdy mu dáte najevo, jak je neschopné. Jednejte stejně i v případě, kdy dítěti zabavíte hračku nebo mu snížíte kapesné. Důležité je, aby si uvědomilo, proč k trestu došlo.
Hojně diskutovanou metodou jsou tresty tělesné. Tyto varianty by měly nastávat jen ve výjimečných případech, protože se jedná o citlivou oblast. Pokud cítíte, že s dítkem není domluva, plácněte jej přes zadeček, nikoli po hlavě. Pamatujte, že z pohlavku si spíše než ponaučení odnese pocit ublížení. Pokud je dítě fyzicky trestáno častěji, nepřemýšlí o změně svého chování z principu, ale chce se vyhnout dalšímu fyzickému trestu. Tato osoba většinou nedisponuje příliš velkým sebevědomím a snaží se to zakrývat i agresivitou. Pochybuje o sobě a může trpět různými psychickými poruchami jako jsou deprese, sebepoškozování či anorexie. V budoucnu může mít tento jedinec útočné sklony jak ke svému okolí, tak i k vlastní rodině, protože má pocit, že takto se věci řeší jednodušeji.
A na závěr několik rad:
- Pamatujte, že dítě vychováváme nejen díky trestům, ale i odměnám, nezapomínejte také chválit. Sami jste vzorem pro své dítě, proto přiznejte svoji chybu, když uděláte něco špatně – nevykrucujte se – ať dítě vidí, že to není správně.
- Netrestejte dítě tím, že ho zesměšníte. Tím jeho sebevědomí nepodpoříte, spíše naopak.
- Učte ho správným věcem již v útlém věku. Čím je dítě starší, tím hůře se uplatňují tresty.
- A hlavně – nezapomínejte, že vy jste hlavní oporou pro vaše dítě, proto nedopusťte, aby vznikl vztah bojovník vs. protivník.