Koncert začal zhruba po půl sedmé, kdy se na pódiu objevil stále drobný Viktor Sodoma, výjimečný zpěvák, a idol mnohých žen a dívek let šedesátých, který rozbalil v úvodní show hity od Matadors. Z původní sestavy Matadors nechyběl již zmíněný Radim Hladík, dále klávesista Jan Farmer Obermayer žijící v zahraničí. Nedorazil pouze bubeník Tony Black z Německa, a rovněž chyběl kapelník Otto Bezloja, který bohužel před pěti lety zemřel, a jehož připomínala pouze jeho baskytara v rukou Wojjtecha (baskytarista nové sestavy Blue Effect). Právě Bezloja přivedl do Matadors Sodomu, a tím nastala, troufám si tvrdit, nejlepší éra kapely, před ním se u mikrofonu vystřídali Vladimír Mišík a Karel Kahovec.

Viktor Sodoma dokázal, až na pár drobných přehmatů, že je stále zpěvák par excellence, vystřihl si známé písničky jako Get down from the tree, I feel so lonely, Zlatej důl aj. Nejkrásnější byla asi It ´s all over now, baby blue, kterou, jak se přiznal, má velmi rád. Myslím, že se v tu chvíli v hledišti zasnily přítomné dámy napříč věkovými kategoriemi. Každopádně nejen mě mrazilo v zádech, když Sodoma připomněl stáří těch písniček. Věk jim ale rozhodně neubral na půvabu. Domnívám se, že by býval mohl zpívat klidně další hodinu, ale program počítal ještě s vystoupením Oldy Veselého a Leška Semelky, a tak za zaslouženého potlesku publika odešel ze scény. Po krátkém intermezzu obstaraném Radimem Hladíkem a jeho „mladými“, tj. novou sestavou Blue Effectu, kteří představili některé pecky ze svého repertoáru, nastal velmi silný okamžik, a to když Olda Veselý zazpíval v rockové úpravě melancholickou lidovku Ej, padá padá rosenka, jíž mám zasunutou v paměti z dětství. Poté společnými silami s Leškem Semelkou zvládli další písně Blue Effectu z let sedmdesátých a osmdesátých, ovšem některé Semelka zpíval sám. Tudíž zaznělo třeba Zmoudření babím létem, Avignonské slečny z Prahy, nebo uhrančivé Rajky. Koncert zakončili „mladí Blue Effecti“, nejvíc pobavila jejich smrt revivalům v podobě Ticket to ride od Beatles a zrychlená verze Personal Jesus od Depeche Mode.

Co ke koncertu dodat, atmosféra byla báječná díky hojné návštěvnosti pamětníků ale i mladší generace. Spousta manželských párů se přišla podívat na hudbu svého mládí, snad si přišli zavzpomínat na začátky svého vztahu. Dalo se zaznamenat i několik celých rodin. Nemohu se ale zbavit pocitu, že tu skvělou atmosféru vytvořilo také to, že staří bigbíťáci vždycky dělali muziku s láskou a vložili do ní srdce, což se přeneslo i na ostatní. Svou virtuozitou ohromili, přestože občas došlo k výpadkům - hráčským i pevěckým. Ale s ohledem na okolnosti, kdy podle Hladíkových slov neměli moc příležitostí k sehrání, jejich výkony byly strhující. Radima Hladíka pak lze označit právem za kytarového kouzelníka, který na kytaru hrál i smyčcem. A obdivuji ho za to, že vydržel stát na pódiu celé dvě a půl hodiny! Navíc působil coby stmelující prvek celého koncertu a jeho radost z toho, že si může zahrát s dávnými kolegy, byla zřejmá.

Ten, kdo si tento koncert nechal ujít, může jen litovat, protože jej považuji bez nadsázky za událost sezóny. Přítomní muzikanti totiž opravdu dokázali, že vzpomínání nemusí být nudné, ani patetické, ale skvostné, chvílemi dojemné a hlavně okouzlující…



Koncert proběhl v rámci třetího ročníku Vyšehraní. Během června můžete navštívit další zajímavé akce, program na : www.vysehrani.cz



Zdroje fotografií: vysehrani.cz, www.volny.cz/zzchro