Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněUmění prostého života? Návod k použitíPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
Psal se rok 1993. Bylo mi krásných sedmnáct, propadala jsem z účetnictví a na celou diskotékovou noc jsem si vystačila s pouhou stokorunou. Navíc jsem své chabé příjmy často zvyšovala různými přivýdělky, kterých se ovšem nenašlo tolik jako dnes. Starým a osvědčeným fenoménem pak proto logicky zůstávala chmelová brigáda.
Když mi můj tehdejší přítel sdělil, že do jisté zapadlé vísky odjíždí část studentů Fakulty strojní VUT v Brně, vetřela jsem se mezi ně a na brigádu jsem se přihlásila. A nikdy jsem toho nelitovala. Přestože jsem doma musela namluvit, že mě pozvala kamarádka na chatu, což se mi ve finále nepodařilo pochopitelně dokázat… Ale to předbíhám událostem.
Chmelová víska, jejíž jméno si nedokáži vybavit, nás přivítala, nízkými buňkami, v nichž jsme měli po celou dobu brigády bydlet. Již v autobuse jsem si lámala hlavu, s kým asi tak budu ubytována, když kromě pěti děvčat se na sedadlech tísnilo nejméně třicet mladých mužů Ale záhy jsem pochopila, že to nikdo na chmelu neřeší. Tudíž jsem se ocitla v pokoji, tedy pokoj považuji za honosný název pro tu špinavou cimru se čtyřmi palandami, spolu se sedmi studenty VUT, z nichž jsem pouhé dva do té doby znala. Musím konstatovat, že už nikdy v životě se ke mně muži nechovali tak gentlemansky jako tam.
Základním heslem totiž bylo přežít. Samozřejmě kluci dostali lehčí práci na poli, a mě přiřadili na česačku k válečkům. Tam jsem pochopila, že maturitu musím složit úspěšně, neboť stát celý den u pásu by mě zničilo. Staří chmeloví matadoři mě samozřejmě dopředu upozorňovali, že se mi o válečcích, přes které přebíhají chmelové šišky, bude zdát i v noci. A uvidím je pokaždé, když zavřu oči. A nelhali. Musím rovněž říct, že nikdy poté už jsem neměla tak šílený hlad jako na chmelu, kde jsem konzumovala z ešusů UHO – univerzální hnědou omáčku snad s šesti knedlíky a v šest ráno snídala párky, přičemž normálně do osmi hodin nejsem schopná pozřít sousta.
Ovšem jsem nepřibrala ani deko a dnes bych si ráda chmel naordinovala coby odtučňovací kůru. Nejvíc mě ale dostaly místní sprchy a záchody. Holčičí sprcha měla dostatečně velká okna na to, aby někteří ještě lehce pubertální studentíci nakukovali dovnitř, a část z nich se dokonce pokoušela sprchovat spolu s námi. Záchody tvořila soustava dřevěných budek, kde zvláštně od sebe postavené trámy poskytovaly každému slušný výhled do obličeje toho druhého. Jestli jsem na chmelu něco upřímně nesnášela, tak právě místa určená pro hygienu.
II. díl zde: (klikni)
chmelová řehole
samozřejmě chmel znám jen z vyprávění, ale jde vždy o neuvěřitelnou"sérku" brutálních příběhů a kocovin, těším se na další díl. Askeze bydlení mi leccos připomnělo z Asijského pobytu.
Loreta - o chmelu se vypráví neuvěřitelné legendy, ale jediné, co tam je - tak hodně práce, hlad, chladná rána a extrémní životní podmínky.-)Ale nebudu předbíhat.-)
myslíš extrémní životní podmínky ve smyslu, strašidelným způsobem pít? :) tak takhle to znám já, z vyprávění mých starších přátel a rodičů
Loreta - ani ne tak pít, jako nepohodlí, zima, únava, hodně práce a hlad...Já tam byla skutečně bohužel pracovat.-)
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.