Ačkoliv muži rádi povídají o svobodě, ve skutečnosti se rádi nechají zmanipulovat tak, že svůj veškerý volný čas musí trávit s partnerkou a i kdyby chtěli zajít s kamarády na pivo, bude jim jejich drahou polovičkou sděleno, že do osmi musí být doma. Možná se domníváte, že podobné chování akceptují pouze muži submisivní a slabí, ale bohužel jak mi velí má životní zkušenost, opak zůstává pravdou. Těžko bych dala dohromady více jak dva muže ze svého okolí, které jejich partnerka nekontroluje dvacetkrát denně a kvůli které chodí doma psát smsky tajně na záchod, aby náhodou nevzbudili podezření, že nějak příliš často komunikují se svými přáteli. Ačkoliv takové chování hraničí s lidskou důstojností, kupodivu příliš mnoho mužů je akceptuje.

Nebuďte hodná

Pro normální bytost ctící soukromí toho druhého je představa nějakých restrikcí až odpudivá. Nicméně uvědomte si, že na volnost, kterou jste poskytla partnerovi, někde v ústraní čeká jiná dívčina, jež jí mileráda využije ve svůj prospěch. Pokud se jí podaří vašeho partnera omámit natolik, že jako v transu si sbalí kufry a zmizí z vašeho společného hnízdečka, zapomeňte na to, že bude vaši chybu opakovat. Sama totiž po čase zjistíte, že muž vzpírající se společným dovoleným a večerům s přáteli, pro něhož pravé rozptýlení znamenal fotbalový zápas s kamarády, se změní v poslušného pejska následujícího všude svou novou přítelkyni. Pochopitelně tím se přiblíží extrému opačnému. Kupodivu muži ale častěji existují ve stavu absolutní nesvobody než svobody.
Mou teorii dokládá příběh pětatřicetileté Jany, která vypráví: „Vždycky jsem nechávala vrátka otevřená, nikdy jsem žádného přítele nekontrolovala a pokaždé jsem o něj také díky tomu přišla. Zpětně jsem zjistila, že často měli pocit, že o ně nemám takový zájem, když je nehlídám, v podstatě jsme žili vedle sebe a ne spolu, protože každý chodil za svou zábavou a svými přáteli. Něco ale musí pár spojovat. Tudíž jsem musela trochu zpytovat svědomí a naučit se říkat – potěšilo by mě, kdybys šel se mnou tam a tam, nebo pokud přítel vyrážel někam s kamarády, dávala jsem mu časový limit příchodu a sama něco podobného dodržovala rovněž. Vůbec mi to z počátku nešlo z pusy, skutečně jsem se cítila jako nějaké stíhací komando, jenomže jsem brzy pochopila, že tento recept funguje. Ten, kdo chce totiž hodně volnosti, nepotřebuje žádný vztah, resp. případně nejméně deset najednou, a to zas nechci já. Mám-li poradit jiným ženám, tak je asi užitečné si někdy dupnout, dát najevo zájem, volnost si totiž mohou muži občas vykládat slovem lhostejnost.“


Návod ke stíhání?

Jana už lehce naznačila, kudy vede cesta k optimálnímu soužití. Každopádně psycholožka Mgr. Novotná nedoporučuje metody naznačené v úvodníku, neboť vysvětluje: „Partnerství je svazkem dvou lidí, jež by se měli na vzájemném soužití domluvit, a tedy i na trávení volného času. Znovu opakuji, že to záleží na vzájemné dohodě, rozhodně bych nesouhlasila s nějakým nařizováním toho, co smí a nesmí partner podnikat. Opravdový muž, jehož asi většina žen hledá, by si něco podobného navíc líbit nenechal. Takže každý by měl vybalancovat do nějakého optimálního stravu. Určitě je dobré, když se partneři dohodnou, že např. v úterý bude muž chodit s kamarády hrát hokej, a žena tu dobu využije třeba pro setkání s kamarádkami, nebo pro jinou formu odpočinku. A v tu dobu se proto nebudou vzájemně kontrolovat prozváněním telefonu, psaním textových zpráv a jiných prostředků, jež moderní komunikace umožňuje, protože každý má právo na to být chvíli sám se svými koníčky a přáteli. Součástí dohody je samozřejmě i případný návrat domů, což znamená, že muž pokud možno dorazí ve slíbenou hodinu a nebude děsit manželku třeba tím, že přijde v šest hodin ráno a ona bude alarmovat mezitím rodinu, přátele a policii ve strachu o jeho život. Vše záleží na již zmíněné vzájemné dohodě, s tou musí ovšem souhlasit obě strany.“



Ženské zbraně

Určitě jste už někdy slyšeli – já to s Pepou umím, já ho vždycky zmáknu, že mě stejně poslechne. Mnohé ženy totiž disponují uměním ženské taktiky, při níž využijí svůj hodnotný potenciál. S tím už se ale musíme narodit. Ty, které se to snaží okopírovat od ostatních, nikdy totiž úspěšné nebudou. Umění ovládnout muže určitou lehkou lstí, jež podle názoru většiny v důsledku neublíží, ale pomůže, zvládá ledaskdo. Ovšem nastává i v tomto případě problém, že podobné chování některým ženám nevyhovuje, neboť chtějí jednat s mužem jako sobě rovným. A s čím proto lépe uspějeme?

„Doporučuji cestu upřímnosti. Někdy přinese krátké zemětřesení, někdy s námi nemusí partner mluvit tři dny, ale domnívám se, že nakonec ocení to, že s ním nejednáme jako s úřednicí, kterou uplácíme bonboniérou, aby se na nás tvářila příjemněji, ale jako s rovnocenným partnerem. Samozřejmě někdy nás okolnosti nebo situace donutí k taktizování, ale to by se mělo stávat pouze ve výjimečných případech, což nám vždy spolehlivě ukáže naše intuice“, odpovídá na mou otázku Mgr. Novotná.

Nebuďme stíhačky

Dříve než proto začnete připravovat restriktivní opatření, dříve než popadnete jeho mobil s touhou přesvědčit se o tom, kdo mu stále píše, nebo naopak než mávnete rukou nad tím, v kolik hodin se dopotácí domů, připravte něco dobrého k jídlu a v té pozitivní atmosféře si se svým partnerem o všem promluvte. Určitě naleznete řešení, v němž nezbude místa pro vzájemné ponižování, ale naopak jeho výsledkem bude důstojné soužití hodné dvou dospělých tvorů.
Ostatně nezapomínejte na to, že i ta sebevětší stíhačka jednou svého partnera dokonale otráví…

Zdroj obrázku: glasworx.com