Julia Fučíka známe jako autora Reportáže psané na oprátce. Komunistický režim z něj vytvořil modlu a vzor pro mládež. Bohužel nám tehdy ale nesdělili, že modla oplývala nebývalým charismatem, a z těch důvodů se těšila pozornosti dívek a žen, čehož celkem bez skrupulí využívala. Takže do výčtu Fučíkových „úlovků“ měla náležet i Olga Scheinpflugová (herečka a vdova po Karlu Čapkovi), či noblesní dáma a spisovatelka Marie Pujmanová. Fučík zvládl oblažit nejedno srdéčko i tělo mladé umělkyně a intelektuálky předválečné Prahy.

Fučíkovský příběh jsem vyprávěla při cestě do strmého kopce na Šumavě mému kamarádovi, vstřícnému a spolehlivému jedinci, jehož občas vytrhne ze stereotypu drobná milostná eskapáda. Až na výjimky se ale jimi více nezabývá a dokonce ani jeho stálá přítelkyně ne. Uměl si to opravdu zařídit. Na Fučíka stejně nemá. Ačkoliv se z nás pot jen lil, začala jsem s ním rozebírat, jakým způsobem a na co Fučík ženy tzv. „balil“. Jedno je totiž spojuje, Fučík i můj kamarád se narodili ve znamení Ryb. Tudíž kamarád vydedukoval, že v každém případě Fučík neřešil. Neztrácel čas tím, aby se zaobíral svou psýchou a prožíval citový otřes v momentě, kdy románek skončil. Pro něj třeba skončil a „šlo se dál“. Fučík také mohl klidně fungovat coby utěšovatel zhrzených žen, odkopnutých či zanedbávaných svými partnery. Každopádně musel disponovat šarmem a především nezdolnou energií, neboť i při těchto aktivitách zvládal psát literární studie, hádat se s manželkou Gustou, jež ho prý doma zamykala a on jí pak utíkal za jinými dívčinami oknem. Naštěstí bydleli v přízemí, nebo v prvním patře (přesně to již nevím), proto jeho útěky nedopadly tragicky.

Na vrcholu kopce jsem se z Fučíka přesunula tématicky na své citové trable, kamarád ale zamrkal očima a výhružně sykl : „Pamatuj si jednou provždy heslo - Fučík!“ Když jsem klopýtala dolů, snažila jsem se nahlas utěšovat, že možná Fučík recitoval ženám básně, přesto mě kamarád usadil, že s tím mnoho cirátů asi nenadělal. Po návratu do Prahy jsem se uchýlila k tomu, co činím obvykle, začala jsem znovu pitvat, co se stane a co se nestane, a dopracovala jsem se až téměř k vlastnímu sebezničení. Naštěstí mi dorazila esemeska a v ní stálo pouhé – Fučík. A tak jsem se vzmužila a dotyčnému oznámila, že normální lidé se spolu prvně vyspí a pak řeší, co bude dál. A že dávám přednost praxi před teorií. Poté jsem si marnivě koupila cinkající náramek na ruku a uvědomila si, že když se člověk přestane v některých věcech vrtat, velmi se mu uleví.

A pokud by i vás někdy napadlo, že budete s dalšími padesáti přáteli konzultovat, co s tím a oním chlapem, nebo s ženou, vzpomeňte si na Fučíka.

Zdroj obrázku: wallstreet.sk