Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, člověk a vědec milovaný, uznávaný, ale ponejvíce zatracovaný, se nakonec, byť po smrti, dočkal. Pamětní deska s textem "24. července 1895 odhalil tajemství snu" byla odhalena 6. května 1977 v místech, kde stával zámek Bellevue. Tady se Freudovi poprvé zdál inspirační sen o Irmině injekci.

Sen, jak tvrdí sám Freud, je jakási: „ většinou velice komplikovaná skladba myšlenek, která vznikala během dne, aniž došlo k završení - tedy dluh dne - ,udržuje během noci v chodu určité množství energie – zájem - a hrozí porucha spánku. Tento dluh se snovou prací proměňuje v sen a činí jej pro spánek neškodným...Přání, které vychází ze snových myšlenek, vytváří předstupeň a později jádro snu.“

Geniální myšlenka, že sen je duševní život pokračující během spánku, opět vyvolala hystericky kritickou odezvu mezi kolegy. Laická veřejnost se spokojila se slovníkovou redukcí obsahu knihy Výklad snů na heslo „ splněné přání“, jež se snadno zapamatuje, ale stejně snadno zneužije. Sen tedy vyjadřuje ukrytá přání, to, co se člověk neodváží prožít, vyslovit, ale může o tom skrytě snít. Zakázané ovoce se při spánku může utrhnout, zavřené dveře pootevřít.

Jak hluboce dokázal dr. Freud pohlédnout do pacientovy duše, nalézat v ní utajené zákonitosti, tak svůj vlastní soukromý život udržoval v tajnosti. Už samotný den narození se musel pracně dokazovat, ani křestní jméno není pravé. Sám většinu života trpěl depresemi, nejistotou, strachem ze smrti. Na druhou stranu musel vynikat nesmírnou duševní silou, aby mohl léta odolávat neutuchající, mnohdy nespravedlivé kritice a odmítání svého díla. Zatímco dnes se o něm mluví v superlativech, jeho názory se staly pevnou součástí světového psychologicko-filosofického rezervoáru myšlenek, jeho život se jevil jako dlouhodobý, nekonečný boj. Přestože trpěl nutkavým strachem ze smrti, dožil se požehnaného věku. Poslední roky života mu zkomplikovala rakovina dásně, ale mnohem více vědomí, že jeho milovanou Vídeň obsadili fašisté.

Životopisná kniha G. Markuse, podložená studiem mnoha pramenů, čtivým, poutavým způsobem podává obraz slavného, až k sebezničení neústupného vědce, ale i milujícího a laskavého manžela a otce. Autor čerpá hlavně z korespondence, jež vypovídá o pocitech, názorech a přáních profesora a lékaře, odhaluje jeho rozporuplné charakterové vlastnosti. Kniha vypráví o jeho složité osobnosti plné protikladů, ale vysvětluje i základní psychoanalytické principy, Oidipův komplex či význam sexuálního pudu. G. Markus je zajímavě, názorně, logicky a přístupně přibližuje nejširší čtenářské veřejnosti.

Knihu G. Markuse S. Freud a tajemství duše vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2002.

Zdroj fotografií: www.portaldearte.cl, www.paseka.cz