Celá kniha je rozdělena do tří částí, z nichž každá má jiného vypraveče. První knihu, Ranní směny píše Eduard Amsel, umělec židovského původu. Druhou knihu, nazvanou Milostné dopisy, píše Harry Liebenau, knihu třetí, s názvem Materniády, píše Walter Matern.

Jednotící prvky celé knihy představují plašidla na ptáky a pak také psi. Celou knihu pak můžeme nazvat vlastně jakýmsi deníkem z válkou sepjatých let tehdejšího Německa.

Günter Grass používá zvláštní, květnatý, někdy obtížně srozumitelný jazyk. Za touto složitou "nesrozumitelností" se ale - pokud pozorně čteme a vnímáme smysl jeho slov - skrývají podněty k přemýšlení nebo i k cynickému úšklebku. Kniha ale obsahuje také komické momenty, např. když autor vtipně popisuje, kterak se babička Maternová po devíti letech strávených na půdě v křesle zvedla, aby zachránila sváteční husu a dala co proto nepozorné kuchařce.

Grass se bezpochyby řadí mezi výjimečné autory, takže přestože ještě možná nemám ta správná léta (koneckonců - není mi 60 a nebyla jsem v Rusku), abych správně rozuměla významu všech jeho slov, našla jsem v knize hlubokomyslné odkazy, které mne velmi zaujaly, momenty, které se mi líbily a budu na ně s úměvem vzpomínat jako na starého známého. Domnívám se také, že pokud měl někdo tu možnost číst předchozí dva díly Gdaňské trilogie, bude na román pohlížet zcela jinýma očima.

Knihu vydalo v roce 2005 nakladatelství Atlantis v překladu Hanuše Karlacha a Evy Pátkové.

Zdroj fotografie: www.volny.cz/atlantis