Šumavští hoteliéři dbají na informovanost svých hostí, aby jim neuniklo žádné zajímavé místo, a tak ve stojánku nabízejícím turistické brožurky, se právě v hotelu, kde jsme se i my ubytovali, krčil letáček s názvem Keltové na Šumavě. Při pohledu na něj můj kamarád zajásal, a záhy jsem pochopila, že keltská kultura ho fascinuje a nejvíce pak keltské stavby. Fascinovat ho ostatně může všelicos, ale nesmí ho pak po zběžném přečtení napadnout, že i my se vydáme za tajemstvím jedné takové stavby a to hradiště Obří hrad u Nicova *, pocházející z doby železné. A jelikož Obří hrad zůstává jedinou památkou tohoto druhu na Šumavě, nemohl tam můj kamarád samozřejmě chybět a já s ním, byť jsem se snažila tvářit se maximálně nepřístupně. Což ale nezabralo a proto jsme za úmorného vedra přes Popelnou dorazili autem až pod skálu, na níž již netrpělivě čekal keltský zázrak.

Ovšem dostat se na stezku vedoucí k jeho výšinám, se ukázalo jako problém, celá louka byla silně podmočená, tudíž jsem okamžitě při pokusu udělat pár kroků, zapadla do blátivé louže. Vyvolalo to ve mně neodbytnou chuť vraždit. Nicméně kamarád se ukázal jako ostřílený harcovník, a navrhl sundání obuvi a obratné přehopkání močálu naboso. Ještě na mě pro jistotu zamával ručníkem, který mi prý gentlemansky poskytne. A stalo se, močálové tekutinky mi ale ozdobily i kolena. Paráda. To nejhorší nás ale teprve potkalo. Cesta vzhůru vedla strmě, a v nadmořské výšce přes 900 metrů jsem lapala po dechu. Během pěti minut jsem proklela Kelty, kamaráda i ty chytráky, jež podobné letáčky tisknou a šíří je navíc drze mezi ostatní.
Načež kamarád vtipně poznamenal: „Co se divíš, vždyť míříme na nejvýše položené hradiště u nás.“ Hlavně, když to bude stát za to, odpověděla jsem si v duchu.
Kamenů přibývalo, a zdálo se, že kromě rozedmy plic si zlomím i nohu. Když už jsem myslela, že prokleju milé Kelty až do pátého kolene, dorazili jsme k hradu, který údajně sloužil zřejmě pouze k náboženským účelům, a nikdo v něm nebydlel. O hradech existují různé představy, ale to co jsem uviděla zde, předčilo i ty nejhorší, protože kromě rozesetých balvanů, se měl stát oním vrcholným zážitkem kruhový pozůstatek kamenů, působících dojmem základů hodně širokého komína. Chvíli potom jsme zmateně hledali s nadějí, že to přeci není vše, co nám po Keltech zbylo, další památky, ale nenašli jsme zhola nic, a proto jsme sestoupili tiše dolů. Po louce zpátky k autu už jsme poskakovali v mírném dešti, a než se strhla bouřka, zaklapla se za námi úlevně dvířka od auta.

Nakonec jsem si odpustila na kamarádovu adresu poznámky typu – a příště, až budeš chtít zas spatřit hromadu šutrů, nezapomeň mi zavolat, a uvědomila si, že lidé schopní objevit i v něčem takovém krásu, a kteří dokáží i nám laikům vysvětlit a předat, cože se nám v těch kamenech vlastně významného dochovalo, si zaslouží náš obdiv.


*
Kulturní archeologická památka Obří hrad se nachází nedaleko Kašperských Hor u obce Popelná.




Tak a toto je Obří hrad... Zdroj obrázků: www.jiznicechy.org/en/hrad/obrihrad.htm.